Badatelé pracují na rozsáhlejší pilotní studii, v jejíž jedné části spojili své síly programátoři a veterináři. Výsledkem je labrador DAVE (Dog Assisted Virtual Environment) nacházející se v programu v prostředí virtuální reality. Ten by mohl posloužit ke zkoumání toho, jak lidé vnímají a interpretují signály řeči těla psů s agresivním chováním.

Autoři nově publikované práce upozorňují, že v Anglii jsou statisticky na vzestupu případy pokousání psem. Veterináři liverpoolské univerzity, podílející se na projektu virtuálního labradora, už dříve publikovali studii, podle které se počet v nemocnicích ošetřených psích kousnutí mezi lety 1998–2018 ztrojnásobil. Hledají se tedy různé cesty, jak zlepšit lidsko-psí interakce a vzájemné chování. Badatelé při tom opakovaně naráželi na to, že některé experimenty s živými psy jsou poměrně těžkopádné a náročné nejen časově. Minimálně v některých zkoumáních tak může hrát důležitou roli právě DAVE.

Psí žebříček agrese

Odborníky na zvířecí chování totiž nezajímají jen reakce našich psích přátel. Důležitá je i protistrana, tedy člověk. Svou pozornost proto vědci zaměřují i na lidské chování a možnosti předcházení konfliktům se psy. Právě studium takových vypjatých situací ale bývá eticky problematické. Nejen, že riskujete zranění lidí, ale navíc byste museli pro sledování lidských reakcí cíleně přivádět psy k agresivitě. Virtuální pes tyto problémy do určité míry řeší.

V pilotní studii 16 dobrovolníků mělo za úkol ve virtuální realitě prozkoumat místnost. V té byl přítomen právě náš digitální labrador. Vědci se dotazovali účastníků experimentu, zda jsou schopni rozpoznávat příznaky agresivního chování, včetně řeči těla, která naznačuje nervozitu a rostoucí neklid. Jde o škálu od jemných náznaků, jako je olizování rtů, přehnané zívání a zvedání přední packy, přes zřetelnější stahování se a vrčení, až po zcela jasné štěkání a cenění zubů. Odborníci v této souvislosti hovoří o tzv. „psím žebříku agrese“, který v podstatě odstupňovaně ukazuje, jak se pes chová, pokud se necítí komfortně a nechce nechat člověka k sobě přiblížit.

Použití virtuální reality (účastníci měli na sobě brýle pro VR) umožnilo zapracovat i prostor, přesně jako u počítačové hry. Moderní virtuální realita navíc reaguje i na pohyby „hráčových“ rukou, program digitálního labradora tak mohl reagovat realisticky i na lidské pohyby a jeho vzdálenost a přibližování se. Studie popisující průběh celého experimentu navíc vyhodnocovala i reakce účastníků.

Virtuální realita může u některých jedinců způsobovat nevolnost, k tomu zde nedošlo. Sledované lidské reakce, stejně jako subjektivně popsaná zkušenost dobrovolníků, pak velmi odpovídá reakcím na skutečného psa. Tři účastníci se přiblížili těsně k situaci, kdy pes vyrazil kousnout. Reakce byla podle všeho autenticky úleková.

zdroj: Oxley et al 2022 University of Liverpool (CC BY 2.0)

Projekt je zatím pouze pilotní a dalo by se na něm najít leccos k vylepšení. Labrador DAVE je jako digitální organismus neustále připravený ke zlepšování vlastní realističnosti na základě sesbíraných zkušeností. Vědcům vlastně DAVE otevírá dvě větve využití: v dalších podobných experimentech se prohlubují možnosti zkoumání lidských reakcí ve vypjatých interakcích se psem, které by jinak s živým zvířetem byly obtížné.

Navíc se ale už teď rýsují i obrysy možného edukativního použití takového programu. Virtuální realita je stále dostupnější, může tak být brzy možné mít k dispozici výukové kurzy správného zacházení se zvířaty a čtení jejich řeči těla. Vědci navíc dodávají, že za zvážení by stálo i použití podobného programu například v psychologii při řešení fobií ze psů a podobně.

Virtuální psi asi jen tak nenahradí ty živé. Jsou to natolik komplexní bytosti, že napsat program skutečně plně realistického psa asi nebude jen tak možné. Na druhou stranu ale jistý „trenažér“ výcviku a rizikového chování může mít budoucnost.