Badatelé z univerzity v Lincolnu ve Velké Británii postavili svou studii na účasti takřka 4000 dobrovolníků z řad chovatelů koček. Ti měli za úkol v dotazníkovém šetření vybírat různé výroky nejlépe charakterizující to, jak vnímají vztah kočky k nim a zároveň jak se oni sami ke kočce chovají.

Základní idea vědců zabývajících se zvířecím chováním a psychologií domácích mazlíčků byla v tom, že o vztahu člověk a kočky toho vlastně zatím mnoho nevíme. Ačkoliv jde po psech o nejpopulárnější mazlíčky, nebyla doposud dynamice spojení kočka–člověk věnována taková pozornost. 

Otázky pro chovatele byly koncipovány tak, aby pokud možno odhalovaly různé emoční prvky, které dokážou nějak charakterizovat vzájemný vztah. Samozřejmě, takový výzkum je nutně subjektivní. Kočkám do hlavy nevidíme, a tak záviselo na zhodnocení jejich lidí, zda mají například pocit, že je mazlíček vnímá jako bezpečný bod, rovnocenné partnery a podobně. Stejně tak vědce zajímala například úroveň vzájemného vztahu člověka a zvířete, citlivost lidí na kočičí potřeby, stálost ve vzájemné interakci a podobně.  

Pět typů vztahů

Pro účely studie popsali badatelé pět různých forem vzájemného vztahu, které pracovně nazvali: otevřený vztah, odtažitý vztah, uvolněný vztah, vzájemná závislost a přátelství. Jak je vidět už podle vybraných pojmenování, pohybujeme se na široké škále vzájemného citového a sociálního provázání. Otevřený vztah značí situaci, kdy majitel zvířete nemá ke kočce silné citové pouto a ona se vyhýbá hlubší citové interakci. Odtažitý a uvolněný vztah je podobný v tom, že člověk ke zvířeti obvykle necítí hlubší emoce, širší je ale škála kočičí otevřenosti a přístupnosti člověku. V případě vzájemné závislosti a přátelství jsou pak emoce na obou stranách silné, mění se jejich intenzita, stálost a vyrovnanost.  

Profesor Daniel Mills, jeden z hlavních autorů studie, k tomu dodal: „Kočky s lidmi velmi často navazují úzký emoční vztah, o jehož nuancích ale ve skutečnosti mnoho nevíme. Máme přitom co dělat se značnou sociální dynamikou danou stýkáním a potýkáním osobností, které jsou komplexní nejen v lidském, ale i v kočičím případě.“

O kočkách se traduje, že jsou chladnější a odtažitější než psi. Pro mnoho jedinců to platit může, rozhodně to ale není pravidlo. Naopak, studie podtrhuje a zdůrazňuje, že citová investice lidí i koček do společného vztahu je často velmi silná a hluboká. Autoři doufají, že jejich závěry najdou praktické uplatnění.

Domácí mazlíčci jsou stále pevnější součástí našich životů a jejich psychologii není radno podceňovat. Obzvlášť pokud se bavíme o kočkách, které jsou společnicemi v mikrosvětě městských domácnosti. Dobré porozumění vzájemným vztahům pak může zlepšovat přístup k mazlíčkům a mít ve výsledku pozitivní vliv na psychickou pohodu jak zvířete, tak člověka. 

Práce byla publikována ve vědeckém žurnálu Animals.