Načítání obsahu, prosím počkejte

Svoboda je pro domácí králíky smrtící

11. 4. 2022 – 17:51
0
Svoboda je pro domácí králíky smrtící Evropský králík divoký. Sice se vzhledem dosti liší od zajíce, chováním k němu má ale mnohem blíže, než ke svému blízkému příbuznému – králíku domácímu. Ten je totiž příkladem tvora, který kvůli domestikaci už v podstatě nedokáže ve volné přírodě přežít. | zdroj: Pixabay

Čas od času se můžeme setkat s majitelem králičího mazlíčka, který v dobré víře svěří, že už se o své zvíře nemohl starat, tak mu dal svobodu. Možná si představuje, že jeho ušák bude spokojeně žít v přírodě, pravda je ale v tomto případě krutá: domácí králíci v podstatě nedovedou v divočině přežít. Toto zkonstatování neříká jen to, jak moc jsou na nás naši mazlíčci závislí, ale také ilustruje, jak zásadně domestikace králíka proměnila.

Lze říct, že králík domácí ani nikdy ve volné přírodě žít neměl. Jako samostatný druh je „produktem“ lidské domestikace, odštěpenou větví králíka divokého. Několik staletí trvající proces ochočení ale u domácích ušáků natolik otupil některé instinkty, že se tento tvor do značné míry stal bezbranným vůči nástrahám volného života.

Pokud se králík dostane do přírody – ať už kvůli útěku či vypuštění – může být schopen si vyhrabat noru, jako to dělají jeho divocí příbuzní. Tím ale jeho schopnosti přežití v podstatě končí. A to ještě dodejme, že ač skoro všichni domácí králíci mají snahu hrabat, ne všichni disponují konstitucí a schopnostmi vyhrabat noru skutečnou a efektivně chránící před podnebím i predátory. Míra domestikace a ztráty přirozeného chování jde tak daleko, že někteří králíci mohou mít problém i se sháněním potravy. Ano, trávy je sice všude dost, ale králík zvyklý na granulky a voňavé seno může mít s přirozenými zdroji problém.

Pomalejší a těžší, se slabými instinkty

Naprosto změkčilí naši mazlíčci nejsou. Instinkt zvířete-kořisti po předcích podědili. Chovatelé to znají, i domácí králík dokáže prchat, reaguje často úlekem a dává si pozor, koho k sobě pustí. Oproti svým divokým bratrancům jsou ale jejich reakce pomalé, často nedůsledné a jaksi polovičaté. Rozdíl je vidět tehdy, když se někdo snaží odchovat nalezence divokého králíka (či dokonce zajíce, ale to jsme u úplně jiného druhu). I když je takový tvor odchovaný od mláděte a dokáže si na lidi do značné míry zvyknout, přesto je slušná šance, že nikdy nebude plně socializovaný, mazlivý a kontaktní.

Nejenom, že domácí králík může mít problém potenciálním predátorům uniknout včas. Domácí králíci jsou pomalejší, těžší a podsaditější než ti divocí. Velmi často navíc nemají instinkty napružené tak, aby vůbec predátora identifikovali včas. Vycítí nebezpečí, zareagují na prudký pohyb – ale že vysoko nad nimi cosi krouží je už tolik nevzrušuje. Navíc reakce na nebezpečí může u nich být i taková, že sice prudce uskočí pryč – a pak zůstanou stát a zvažovat, co se to vlastně děje. Což ocení každá liška nebo toulavý pes.

Pestrost na škodu

Valná většina z domácích králíků pak naráží už v první fázi přežití – schopnosti se schovat. Část dodnes nese „zaječí“ agouti barvu srsti, která je vlastní i všem divokým králíkům. Velká část domácí populace ale šlechtěním získala tolik oblíbená, zajímavá zbarvení a kreseb na srsti. Cynicky řečeno: černobílý český strakáč se před predátorem těžko schová na čerstvě pooraném poli. Odborníci odhadují, že průměrný věk dožití je u divokých králíků jen zhruba jeden rok. Chytří a zkušení jedinci vydrží déle, ale statistika je neúprosná. Králíci jsou kořistí kdečemu.

Králičímu mazlíčkovi je tedy zdaleka nejlépe po lidském boku a s naší péčí. Tyto tvory jsme v jejich současné podobě v podstatě vytvořili, a tak vůči nim máme jistou zodpovědnost. Výše uvedené řádky navíc nemají být výsměchem domácím králíčkům. Jsou možná trochu těžkopádní a pohodlní, jejich potenciál ale tkví jinde. Dovedou totiž být skvělými zvířecími společníky, kteří překvapují svou vřelostí, hravostí i inteligencí.

Pokud ale přeci jen nastane situace, kdy už se o ušáka nemůžeme starat, pak jediným správným řešením je hledání možnosti adopce. Nic jako milosrdné „vypuštění na svobodu“ totiž v jejich případě neexistuje.

Zdroje:  Vlastní , thesprucepets.com

Nejnovější články