Načítání obsahu, prosím počkejte

Něžné vyznání středověkému kocourkovi

Něžné vyznání středověkému kocourkovi Ilustrační snímek | Zdroj: Profimedia.cz

Každý, kdo se trochu zajímá o starší dějiny, ví, že z období evropského raného středověku nemáme k dispozici tolik literárních textů, jak bychom si přáli. Ano, vznikaly kroniky, církevní legendy, hrdinské ságy a podobně, ale textů, které by nám trochu přiblížily jejich pisatele – a obecně lidi oné doby – je pomálu. Mezi jeden z takových krásných textů s niterním přesahem patří irská báseň z 9. století zvaná Pangur Bán. Proč se o ní dočítáte zde? Je totiž věnována bílému kocourovi žijícímu v klášteře.

Báseň je zachovaná v rukopisu z kláštera v Reichenau. Ten se nacházel na ostrově v Bodamském jezeře v dnešním Německu. Psaná je ovšem staroirsky – to proto, že při klášteře působila iroskotská církevní misie a autor rukopisu byl patrně opravdu z Irska. Vedle latinských biblických textů, středověkých německých glos a řeckých astronomických tabulek se tak skví několik irských básní. Historikové se domnívají, že spis měl sloužit především jako písařské cvičení.

Báseň se nazývá Pangur Bán. Pangur je jméno kocoura, který v básni vystupuje, Bán je staroirské slovo pro bílou. Báseň se tedy jmenuje "Bílý Pangur". Samotné jméno Pangur značí valchaře (valchování je způsob zhušťování a zplsťování vlněných přízí). Možná je jeho jméno náhoda, možná je to odkaz na bílou barvu kocourka, připomínající vlnu.

Text je postavený na tom, že mnich kláštera srovnává práci svou a práci svého kocoura Pangura. Literárně je vystavěný tak, že se střídají verše popisující úděl kocourův a úděl mnichův. I když na začátku nazývá autor Pangurovu činnost jako "dětskou" či "prostou", stejně nakonec i sám sebe ironizuje. Vyznění je takové, že každý svědomitě dělá, co nejlépe umí a k čemu byl Bohem povolán.

Mnich sedí a pozoruje svého kocoura

Báseň je mnohem cennější literární památkou, než by se mohlo na první pohled zdát. Má totiž mnoho rovin – čistě jazykově je mimořádně kvalitní, ukazuje vývoj irštiny a jde o skvělý příklad raně středověké poezie. Kulturně je to mimořádná ilustrace klášterního prostředí, životního stylu a způsobu myšlení.

Jako mnohé středověké texty má i jinotajný, filozofický přesah – z pohledu mnicha jde vlastně o oslavu Božího stvoření. Mnich sedí ve skriptoriu, pozoruje svého kocoura, oba dělají nějakou pozitivní činnost a svět je příjemným, sympatickým místem s dobře daným řádem. To, že to tak v 9. století často nebylo, je věc jiná, hovoříme tu o ideálech.

Pro milovníky zvířat je zajímavé právě to, že jedním z protagonistů básně je kocour. Ukazuje to, že zvířata byla v klášterech přítomna a hlavně, že ani koncept "mazlíčka" nebyl středověkému člověku cizí. Autor básně o Pangurovi jako by se k nám natahoval přes propast staletí a přibližoval se nám právě tím, s jakou něhou a láskou básní o svém kocourkovi. V tom je nakonec možná největší krása celého spisu. Dílo člověka, kterému před dávnými léty přítomnost milovaného zvířete přinášela stejnou radost, jakou přináší i nám.

  Reichenauerský rukopis, stránka s básní o Pangurovi Reichenauerský rukopis, stránka s básní o Pangurovi | Zdroj: Wikimedia Commons

Báseň byla několikrát doslova přepsána do současné angličtiny (doslovný, akademický přepis do soudobé angličtiny naleznete ZDE), existují více či méně zdařilejší přebásnění. Z poslední doby je známá například z animovaného filmu Book of Kells, jenž byl inspirován staroirskými příběhy.

Do češtiny pak byla v knižních vydáních obvykle přebásňována druhotně právě z angličtiny. V takovém překladu se obvykle ztrácí přesná autenticita původních veršů, zato ale možná lépe přináší ducha celé básně.

Dovolíme si ocitovat přebásnění z pera Marie Polaskové (publikováno v českém vydání O’Donohue, J. Kniha keltské moudrosti, Praha 2002):

Já i kocour Pangur Bán
věrni jsme svým úlohám:
on s myškami zápolí,
já bojuji se slovy. 

Víc než chvále naslouchat
toužím knihy číst a psát;
Pangur, ten mi nepřekáží,
miluje svou dravčí práci. 

Radost ve svých srdcích máme,
když se lovem zabýváme;
lovit myši, lovit slova
začínáme stále znova. 

Často štěstí Pangurovi
tučnou kořist dopřeje;
častokrát se smysl třepe
v síti bystrých myšlenek. 

Mlčky číhá Pangur u zdi,
v očích lásku k vraždění;
zatímco já usiluji
ztéci stěnu vědění. 

Když se myška v drápech zmítá,
to je Pangur blažený!
Ach, jak blažený jsem já, když správně
řeším vážné problémy! 

Tak tu pilně pracujeme,
víme, co je povinnost;
v radost se nám proměňuje
naše skvělá obratnost.

Každodenním trénováním
z Pangura se mistr stal;
moudrosti mé jasný plamen
nevědomost rozehnal.

Zdroje:  Vlastní