Načítání obsahu, prosím počkejte

Hroch jako domácí zvířátko

Hroch jako domácí zvířátko Ilustrační snímek | zdroj: designerpoint@Pixabay.com

Existují zvířata, která si jako domácí mazlíčky prostě nepředstavíte, i když moderní chovatelství posunulo laťku pěkně vysoko: máme doma jedovaté hady, pavouky, ještěry a jiné krásné příšerky. Přesto stále existují tvorové, které si lze jako milované mazlíčky představit jen obtížně. Takovým příkladem je třeba hroch.

Chovat hrochy pro radost zní nejen jako šílený výstřelek, ale hlavně jako něco zcela nereálného. Pokud ovšem nejste drogový boss.

Tím bossem, o kterém je řeč, byl Pablo Escobar. Největší drogový baron, legenda zločinu a velmi  rozporuplná osoba. Na jednu prý byl milujícím otcem, na straně druhé za sebou jeho kartel zanechal krvavou stopu mnoha stovek mrtvých a tisíců životů zničených drogami. Hrdinu tu z něj dělat nebudeme. Povšimneme si ale jednoho výstřelku, který přichází ve fázi života, kterou by se dalo nazvat "už ale opravdu nevím, co s penězi". 

Escobar si na svém rozsáhlém kolumbijském ranči Hacienda Napoles zřídil na počátku 80. let soukromou zoo s různými zvířaty – a také chovem hrochů. Tyto roky jsou krátkou etapou Escobarova života, kdy už zbohatl na drogách, ale ještě nespustil vlnu teroristických útoků a vražd, která na konci 80. let málem rozvrátila Kolumbii. Pablo si užíval svých peněz, věnoval se rodině a prý se o hrochy láskyplně staral. Údajně si tyhle africké tlustokožce upřímně zamiloval.

profimedia-0222258637 Jeden z Escobarových hrochů | zdroj: Profimedia.cz

Je to s podivem, protože hroch není zrovna kamarád do nepohody. Je to sice býložravec, ovšem vybavený obrovskou silou, mohutnou čelistí a značně nabručenou povahou. Říká se, že hroch je jedno z nejnebezpečnějších zvířat, které můžete v africké divočině potkat. Agresivní, nezastavitelný, teritoriální. 

Když byl Escobar v roce 1991 konečně zatčen, zvířata se z jeho zoo přestěhovala do jiných institucí. Ovšem ne tak hroši, které tentokrát čekal příběh jako vystřižený z bláznivé komedie. Na ně se prostě zapomnělo. Escobar v roce 1993 zemřel, jeho sídlo se začalo rozpadat. Hroši si ale dál skrytě žili v areálu vymezeném zdí, která ovšem brzy vzala za své. V původním chovu byly tři samičky a samec, což je dobrý základ rodu.

V roce 2007 telefonovali farmáři do Bogoty, že potkávají kolem řeky podivná zvířata. Následně se zjistilo, že zapomenutí hroši nejen, že nevymřeli, ale navíc se začali množit. Původní jezero dál obývali, přitom kolonizovali i úseky pomalé, bahnité řeky, pro ně jako stvořené.

Nejvtipnější na tom je, že v oblasti dodnes divoce žijí. Dokonce před pár lety na místě Hacienda Napoles vznikla nová, veřejná zoo, která ovšem nad hroším jezerem nemá kontrolu. Kolik jich je celkem v okolní džungli nikdo neví, odhady hovoří dokonce o 60-70 kusech (z původních čtyř!).

Pablo Escobar zkrátka prokázal, že sice je možné chovat hrochy jako mazlíčky, ale že bez kontroly se vám chov vymkne z ruky a začne se nekontrolovatelně množit. Což je u hrochů o poznání větší problém, než třeba u morčat.

Zdroje:  Vlastní

Nejnovější články