Načítání obsahu, prosím počkejte

Čína poprvé naklonovala kočku, seznamte se s Česnekem

Čína poprvé naklonovala kočku, seznamte se s Česnekem

"Nikdy si neodpustím, že jsem nejednal včas," řekl Huang Yu, když jeho milovaný kocourek Garlic (Česnek) zemřel na zánět močových cest ve věku pouhých dvou let. Truchlící muž svého zesnulého kamaráda pohřbil v parku poblíž svého domu s vědomím, že jej navždy opustil a není nic, co by mu ho mohlo vrátit. Nebo že by se mýlil?

Ještě téhož dne se k hrobu vrátil a tělo opět vykopal. Vzpomněl si totiž na článek o klonování psů, který četl měsíc před onou nešťastnou událostí. Mrtvou kočku tedy položil do lednice vedle talíře s nedojedenou večeří a začal obvolávat klonovací společnosti. "V mém srdci po něm navždy zbude díra, nikdo ho nikdy nemůže nahradit," prohlásil mladý podnikatel.

Nakonec našel společnost Sinogene, která mu nabídla vytvořit geneticky přesnou kopii jeho zesnulého kamaráda v přepočtu za pouhých osm set tisíc korun. Cena jej prý na začátku odradila, později však řekl, že za návrat svého milovaného mazlíčka by byl ochoten zaplatit cokoliv, navzdory nesouhlasu svých rodičů.

Sedm měsíců po smrti originálu tak přišel na svět Garlic II. Vznikl tak, že kožní buňky původního kocoura byly implantovány do vajíčka jiné kočky. Do čtyř náhradních matek bylo vloženo celkem čtyřicet klonovaných embryí. Dvě z těchto koček potratily a ta třetí na svět úspěšně přivedla první kočičí klon čínské výroby.

Krutý byznys?

Klonování mazlíčků v Číně není nijak regulováno a tato země navíc nemá žádné zákony, které by zakazovaly týrání zvířat. Podle kritiků je však klonování tímto způsobem nehumánní a neefektivní.

Není totiž nikdy dopředu jisté, jestli výsledná zvířata budou zdravá, nehledě na možné trápení náhradních matek při snaze klon vynosit a porodit. I samotné peníze, vynaložené na klony, by se prý mohly využít mnohem smysluplněji, například v péči o žijící zvířata bez domova.

Ozývají se ale také hlasy, které klonování podporují. Pan Wang Chuduan, profesor na Zemědělské Univerzitě v Beijingu ho obhajuje: "Uspokojí to vnitřní touhu truchlícího člověka a zvyšuje jeho štěstí. Je po tom poptávka, tak v čem je problém?" diví se.

Má to vlastně smysl?

Přiznejme si, že ztráta mazlíčka jako člena domácnosti je vždy těžká a je přirozené toužit po jeho návratu. Klonování vám jej však nezajistí. Výsledné zvíře sice může mít stejné DNA jako váš zesnulý kamarád, rozhodně se však nebude jednat o stejnou kočku. Bude se lišit už na úrovni mitochondriální DNA, kterou klon přejímá od dárkyně vajíčka.

V případě kocourka Garlica je při porovnání původního zvířete a klonu patrné, že se vzhledově také poměrně výrazně liší. I klonovací společnosti navíc přiznávají, že v žádném případě není možné zajistit zvíře se stejnou povahou. Na tu má totiž velký vliv i prostředí, ve kterém chlupáč tráví první měsíce svého života.

profimedia-0469193374

Za necelý milion korun tedy dostanete geneticky přesnou kopii svého oplakávaného kamaráda. Jen bude nejspíš vypadat úplně jinak, chovat se úplně jinak a nakonec bude žít jiným způsobem, než jak žil přítel, o kterého jste přišli.

V tomto směru mají asi kritici komerčního klonování pravdu. Možná, že by opravdu bylo lepší dát úplně novou šanci opuštěnému zvířeti z útulku, které vám za možnost prožít zbytek svého života lépe bude až do jeho konce vděčné, než se slepě honit za vzpomínkou na někoho, kdo je nenávratně pryč. Nehledě na morální dilema v podobě risku, že tím budete týrat jeho, ostatní zvířata i sami sebe. Rozhodnutí je však, samozřejmě, na vás.

Zdroje:  vlastní