Erdelteriér 

Toto plemeno bývá označováno jako „král teriérů“, patří totiž mezi největší z nich. Pochází z Anglie, kde bylo vyšlechtěno jako špičkový lovec kachen a krys. Co je ale na něm pro nás v tuto chvíli nejzajímavější, je jeho krátká, tvrdá srst. Ta se sice musí kvůli odrůstání čtyřikrát či pětkrát ročně trimovat, tedy speciálním způsobem protrhávat, má ale jednu důležitou vlastnost: nelíná.  

Erdelteriér | zdroj: Profimedia

Afghánský chrt 

Starobylé, ušlechtilé plemeno vzniklo jako lovecký pes na pomezí dnešního Afghánistánu, Pákistánu a Indie. Tito rychlí, atletičtí psi byli ceněni aristokracií a aristokratický je i jejich současný vzhled. Na první pohled se zdá skoro omylem, že jsme do našeho výčtu toto plemeno zařadili. Jejich dlouhá, hedvábná srst kryje velkou část těla a vyžaduje značnou péči zahrnující česání a mytí. Jemnosti a měkkosti navzdory jsme se ale nespletli – srst afghánských chrtů skutečně za běžných okolností skoro nepadá. 

Afghánský chrt | zdroj: Pixabay

Briard 

Velké honácké plemeno původem z Francie vynikalo po staletí při hlídání ovčích stád. Šlechtění za tímto účelem jej vybavilo dlouhým, poměrně hrubým kožichem. Ten je velmi odolný proti vodě a chladu a není úplně nenáročný na péči. Při pravidelném česání a občasném zastřihávání si ale zdravá srst udrží jednu ze svých důležitých vlastností: velmi malé línání chlupů. 

Briard | zdroj: Pixabay

Knírač velký 

Jde o jednu ze tří variant tradičního německého plemene pracovních psů z farem. Kromě bohatého kníru, který mu dal jméno, se vyznačuje velmi hustou, pevnou srstí, která psovi dává skoro až hladký vzhled. K plné dokonalosti potřebuje pravidelně profesionální služby psího kadeřníka. V mezičase ji ale stačí jen udržovat pečlivým česáním, při kterém majitel zjistí, že ačkoliv má tato hustá srst chlupů na rozdávání, neděje se tak. Knírač se tak řadí mezi plemena, která skoro vůbec nelínají. 

Knírač velký | zdroj: Pixabay

Irský vodní španěl 

Tento irský odborník na lov vodního ptactva vypadá jako jeden z těch psů, které bychom nazvali „vlasatými“. S výjimkou oháňky je celý pokrytý hustou, pevnou a výrazně vlnitou srstí. Jako jeho podobně obdaření kolegové i on potřebuje pravidelné česání. Jeho srst ale nepouští chlupy a bývá dokonce někdy řazen mezi hypoalergenní plemena. 

Irský vodní španěl | zdroj: Profimedia

Komondor 

Tito maďarští „dredáči“ mají skutečně velmi specifický vzhled. Jde o velmi silné pastevecké plemeno, jehož srst se nechává růst tak, aby vytvářela přirozeně plstnaté provázky. Vtipálci tak podotýkají, že pes ze všeho nejvíc připomíná mop na podlahu. Tedy alespoň dokud nezjistí, že jde o bojovníka původně šlechtěného k soubojům s vlky u stád dobytka a že srst mu měla v tomto poskytovat ochranu. Každopádně platí, že dredatá srst komondora je sice na jednu stranu mimořádně náročná na péči, ale zároveň díky své unikátní struktuře vůbec nepouští chlupy.

Komondor | zdroj: Pixabay  

Pudl 

Pokud se budeme bavit o velkých psech, pak máme na mysli samozřejmě pudla standardního, nikoliv jeho menší varianty. Původně byl vyšlechtěn v Německu jako pes asistující při donášení uloveného vodního ptactva. Ochranu před chladem mu při tom měla poskytovat hrubá kudrnatá srst. I zde platí, co zaznělo už několikrát – takový kožíšek je náročnější na péči a potřebuje obden česat a jednou za dva měsíce navštívit kadeřníka. Zároveň ale nelíná, a i tento pes se řadí mezi hypoalergenní plemena. 

Pudl | zdroj: Pixabay

Portugalský vodní pes 

Tento psí atlet je znám v Portugalsku po staletí, podle genetiků jde o blízkého příbuzného pudla. Tradice uvádí, že šlo o asistenty rybářů, kteří pomáhali tahat z vody potrhané sítě, využívali je ale i mořeplavci, kterým psi údajně nosili zprávy mezi blízko plujícími loděmi. Je faktem, že plemeno je skvělým plavcem – a stejně tak platí, že má srst poskytující ve vodě skvělou ochranu. Je poměrně dlouhá a potřebuje každodenní česání, zároveň výborně izoluje. Co je ale hlavní – takřka vůbec nepelichá!  

Portugalský vodní pes | zdroj: Pixabay

Korthalsův griffon 

Jde o psí plemeno vytvořené v Holandsku na konci devatenáctého století za účelem vzniku všestranného loveckého psa. Mají rovnou, hrubou a drsnou srst, která je odolná proti vlhkosti i proti větru. Podobně jako jiná uvedená plemena, potřebuje i tento – ač vzhledem a povahou lovecký drsňák – pravidelné česání i čas od času odborné stříhání. Odměna za péči je ale podle zařazení v našem přehledu jasná: pes je věrný společník, který za sebou navíc netrousí své četné chlupy. 

Korthalsův griffon | zdroj: Profimedia

Mexický naháč 

Tito psi zvaní v domorodých jazycích xoloitzcuintli jsou prastarým plemenem, jehož historie sahá až ke starým Mayům a Aztékům. Tyto staré národy věřily, že doprovází duše do zásvětí, čemuž odpovídá i jeho poněkud ponurý vzhled. Pro nás je ale zajímavé jeho české jméno – naháč, jde totiž o lysého psa. Má tři velikostní varianty a ta největší z nich je vlastně asi největším lysým plemenem obecně. Vzhledem k tomu, že jeho pevnou, hladkou kůži nekryje obvykle takřka žádná srst, je vcelku pochopitelné, že nebude ani své majitele trápit línáním po bytě.

Xoloitzcuintli | zdroj: Pixabay