Oční kontakt hraje jednu z klíčových rolí v mezilidské komunikaci a vztazích. Jelikož jsme na oči orientovaní jako na náš primární smyslový orgán, postupujeme podobně i u zvířat. Vzájemný vztah člověka a psa nemá ve zvířecí říši obdoby. Od starší doby kamenné jsme se na sebe navzájem skvěle adaptovali a snad žádného jiného tvora domestikace neproměnila tak, jako právě psa. Jsou to skutečně naši nejlepší přátelé, kteří se nám snaží co nejlépe porozumět.

A tak i když psími primárními smysly jsou spíše čich a sluch, dokázali se přizpůsobit tomu, že my se řídíme hlavně zrakem. Dnes se už ví, že navazování očního kontaktu není jenom záležitost přímé komunikace, ale že funguje i na biologické bázi. Aktivuje centra mozku, pomáhá dekódovat řeč těla a jak u lidí, tak u psů vyplavuje hormon oxytocin, který podporuje vzájemnou náklonnost a navazování vztahu. 

Krátký čumák, široké středové zorné pole

Ne všichni psi ale navazují oční kontakt stejně snadno a ochotně. Svou roli hrají individuální povahy, charaktery plemen (konkrétně za jakým účelem byla původně šlechtěna) i prostá anatomie, která může vzájemný pohled do očí ztěžovat. Důležitost očního kontaktu vedla etology (vědce zabývající se chováním zvířat) z maďarské Univerzity Eötvös Loránda k výzkumu nedávno publikovaném v magazínu Scientific Reports.

Zajímali se o to, jak snadné je vlastně pro psy nám do očí hledět, a to fyzicky i psychicky. Měření se nakonec účastnilo na 130 jedinců z rodin dobrovolníků. Výzkum probíhal formou různých experimentů se psími reakcemi. Měřilo se například, jak často pes naváže oční kontakt během pěti minut, jestliže člověk bez tohoto kontaktu na zvíře nereagoval. 

Ukázalo se, že samotná anatomie hledění do lidských očí výrazně usnadňuje krátkonosým plemenům. Psy jako boxeři, buldoci, mopsi a podobně mohou sice mít kvůli svému tvaru čenichu zdravotní problémy, velmi dobře ale dokážou reagovat na lidský pohled.

Není to tak banální, že by jim prostě jen nezavazela protažená tlama – věc se má tak, že kvůli tvaru lebky a poloze očí mají širší středové zorné pole a výraznější oblast rohovky, která jim umožňuje reagovat na podněty v tomto poli. Oproti tomu plemena s výrazným, dlouhým čumákem, jako jsou například chrti, mívají široké zorné pole, kde sice dobře reagují na pohyb, ale špatně vnímají detaily bez zaměření se na ně. 

Roli hraje původní určení

Vedle tvaru rohovky krátkonosých plemen ale vědci zvažovali i roli lidí – je možné, že se nám s těmito psy snáze komunikuje pohledem, protože nám jejich tvář podvědomě, na signální úrovni, připomíná dětskou. Ostatně – obvykle se uvádí, že psy s plochými čumáky mohli být při šlechtění společenských psů u některých lidí preferováni právě proto, že nám naše podvědomí říká, že je to roztomilý infantilně vypadající tvor. Vývoj těchto plemen totiž pokračuje dále a dále tímto směrem, v každé další generaci se jim zkracují čumáky a zvětšují oči. Badatelé ale naznačují, že je možné, že preference tohoto vzhledu vychází i právě z míry vzájemného očního kontaktu. 

To, co jsme výše uvedli o chrtech, vědci rozvíjeli ještě dál. Zajímalo je, zda původní pracovní určení plemen dodnes ovlivňuje jejich schopnost komunikovat očima s lidmi. Například ovčácká plemena jsou více orientována na zrak, protože byla po staletí cvičena a šlechtěna k tomu, aby dokázala sledovat stáda a řídit se gesty pastýře. Oproti tomu třeba psi užívání k tažení sání, norování či lovu spoléhali vždy spíše na sluch.

A skutečně, podle statistiky výzkumu si vedle krátkonosých společenských plemen nejlépe vedli právě psi zvyklí na práci očima. Trochu překvapením bylo, že na předních příčkách se umístili i kříženci, z nichž 70 procent pocházelo z útulku. Badatelé proto přemýšlí nad tím, zda schopnost a ochota navazovat oční kontakt také neovlivňují sympatie lidí při vybírání psa k adopci. Bylo by však potřeba více dat. Ještě dodejme, že se potvrdil i předpoklad, že čím je pes starší, tím neochotněji a pomaleji oční kontakt navazuje. 

Studie má svou roli nejen při výzkumu vzájemné lidsko-psí komunikace. Pomáhá také pochopit, jak minulost psích plemen ovlivňuje jejich současný vztah k lidem, navíc nabízí jedno z vysvětlení, proč jsou krátkonosá plemena tak oblíbenými společníky. Nakonec nejen u člověka, ale i u psa platí, že oči jsou okna do duše. A lidské a psí duše jsou i skrze ně unikátně provázané.