Načítání obsahu, prosím počkejte

Talbot – vyhynulý pes s výraznou stopou

Talbot – vyhynulý pes s výraznou stopou Talbot na ilustraci z 15. století | zdroj: Wikipedia.org

Dlouhá historie psů vedla k tomu, že vznikla obrovská myriáda různých plemen. Zároveň však v průběhu času mnoho z nich také vymřelo. 

Některá psí plemena nezanechala žádnou stopu, jiná se však otiskla výrazněji. My tak o nich dnes víme, třeba živé psíky té či oné rasy bychom hledali marně. Jedním z takových výrazných plemen, které pohltil zub času, je i talbot.

Talbot byl loveckým psem, velmi rozšířeným ve středověku. Jeho domovinou byla Anglie, odkud také pochází většina jeho vyobrazení. Předpokládá se, že talboti mohli být předky dnešních beagelů a bloodhoundů.

Talboti jako samostatné plemeno existovali patrně až do 18. století, kdy mizí. Ví se, že ještě v 19. století některé psí přehlídky (raná forma těch dnešních) počítaly se zařazením talbotů, ale žádný se už v té době nepřihlásil.

Jak bylo řečeno, toto plemeno bylo nejběžnější ve středověké Anglii. Tradice kladla jeho počátky až k Vilému Dobyvateli, ta je ale bez důkazů. Objevují se na mnoha vyobrazeních – vždy jde o menší až střední psy, s krátkým, ale silnými nohami, svěšenýma ušima a s neobvykle dlouhým ocasem.

Známe několik iluminací, často reprodukovaná je nástěnná malba talbota z 15. století z šlechtického sídla Haddon Hall (jako malý vtip vznikla při příležitosti svatby šlechtičny Ann Talbot). Jinak ale například není vůbec jisté, na jaký druh lovu se tito psi specializovali – zda více používali své oči či čuch. Dokonce ani nevíme, jaká lovná zvěř měla být jejich specialitou.

I se samotným jménem talbot je to trochu zamotané. Slovo „Talbot“ bylo totiž běžným osobním (!) jménem dávaným psům různých ras ve středověké Anglii. To je zachyceno v dobové literatuře, včetně Geoffreye Chaucera (14. stol.). Kde se slovo talbot vzalo, není jisté. V 15. století král vtipkuje o šlechtici Johnu Talbotovi, že je jeho "věrným psíkem Talbotem". Tehdy už tedy bylo slovo talbot jako obecné psí jméno pevně vryté.

Zároveň už od středověku existovalo plemeno, později pojmenované talbot. Jak se ale jmenovalo, není jisté. V renesanci se pak talbot stává označením všech ohařovitých psů – a na základě tohoto je pak (až v 17. století) zpětně plemeno určeno a pojmenováno. Není tedy chybou toto slovo užít i pro středověkou definici plemene.

Talboti ve středověké Anglii zanechali výraznou kulturní stopu. "U talbota" patří mezi nejběžnější historické názvy hostinců na ostrovech. Ikonografie se ustálila tak, že na vývěsních štítech zobrazuje talboty jako bílé ohaře (nejčastěji jen jejich hlavy), s visícíma hruškovitýma ušima.

Existují ale i výjimky, kdy je talbot zobrazený černě. Několik šlechtických rodů má talbota jako součást klenotu koruny erbu. Nejvýznamnějším rodem byli několikrát zmínění Talbotové, kteří vyobrazení psa "rozeseli" i na několik městských znaků, rodových sídel a podobně.

Talbot tak zůstává možná nejlepším příkladem psa, kterého si sice už živého nepohladíte, ale jehož odkaz žije dál.

Zdroje:  Vlastní

Nejnovější články