Za počátek plemene se považuje rok 1792, kdy v Goodwoodu v západním Sussexu začal chovný program, jen o něco málo později k chovu výrazně přispěl i ve své době známý politik Elliot Fuller žijící v Sussexu východním. Cílem bylo získat loveckého psa, který by dokázal pracovat v náročnějším terénu s hustým podrostem. Chovatelé si také přáli, aby mělo nové plemeno výrazný hlas. Ačkoliv tedy neznáme přesně předky sussex španěla, jednalo se nejspíše o nějaké honicí psy. Ti totiž při lovu výrazně štěkají, což je vlastnost, kterou většina španělů nemá – právě ale s výjimkou sussexe.

Zajímavostí je, že sussex španěl je starším plemenem než řada jiných, o něco oblíbenějších, španělů. Také patři mezi jedny z prvních psů registrovaných jak po roce 1872 v britském UK Kennel club, tak roku 1884 v americkém American Kennel Club. Nešlo přitom nikdy o extrémně populární plemeno. To se projevilo i tím, že už od konce 30. let 20. stol. začaly počty psů klesat, během války se pak sussex španěl ocitl na hraně vymření. Chovatel Joy Freer dokázal nakonec plemeno zachránit, všichni dnešní psi jsou ale potomci pouhých 10 čistokrevných jedinců, kteří zůstávali v roce 1947 registrováni.

Krize není úplně překonána, počty štěňat nejsou příliš vysoké a chovné asociace plemeno registrují jako zranitelné. Na druhou stranu má plemeno ve Velké Británii a USA své oddané zastánce, v těchto zemích je také pes nejpočetnější. U nás je sussex španěl vzácný, svou chovnou stanici tu ale má.

Moc dobrý hlídač není

Vzrůstem jde o nízkého, ale kompaktně stavěného psa, který dorůstá 38–41 cm při hmotnosti kolem 23 kg. Plemeno bývá někdy přirovnáváno ke clumber španělovi, se kterým má velmi podobný tvar hlavy a obličeje. Liší se ale zbarvením a právě vzrůstem, který je u clumber španěla o něco vyšší (asi 43–51 cm). Obě plemena ale mají poměrně krátký čenich a velké svěšené uši.

Vzhled sussex španěla výrazně ovlivňuje jeho srst, která bývá dlouhá a poměrně jemná a roste ve vlnitých kadeřích. Jeho uši se tak zdají ještě delší, než doopravdy jsou, celé tělo pak kryje slušivý a výborně izolující závoj. Zbarvený pak bývá poměrně vzácným odstínem červeno-hnědé se zlatavým nádechem.

Tito španělé jsou odvážní a aktivní psíci, kteří sice nejsou moc obratní nebo rychlí, zato nebývale vytrvalí a ke své velikosti nečekaně silní. Vyznačují se značnou trpělivostí a jistou žertovnou náturou. Umí se nadchnout pro hry, mají rádi lidskou společnost a děti. V Británii se jedná o jedny z populárních kandidátů na terapeutické psy.

Je to sice pes hlučný, dobrý hlídač ale není – o to více však vyniká v roli rodinného mazlíčka. Jsou také inteligentní a dobře se cvičí. Sussex španělé tak patří mezi psy, kteří mají do budoucna značný potenciál získávat na větší oblibě a je dost dobře možné, že je budeme v řadách rodinných psů potkávat častěji, ačkoliv dnes nepatří mezi nejpočetnější.