Neschopnost používat správně kočičí toaletu patří při chovu těchto mazlíčků k nejčastějším problémům. U méně trpělivých lidí to dokonce může dojít až k tomu, že kočka skončí v útulku. Zvíře totiž namísto určeného místa chodí vyměšovat kdekoliv po bytě, což není zrovna nejpříjemnější záležitost a podkopává to vzájemný vztah člověka a mazlíčka.

Právě proto, že jde o tak častý problém, který může mít tvrdý dopad na domácí pohodu, zaměřili se na problémy s kočičí toaletou finští odborníci na zvířecí chování. Ti na prvním místě upozorňují, že problémy se správným vyměšováním mohou být symptomem různých zdravotních obtíží vylučovacího traktu. Sami se ale zaměřili na psychologický rozměr celé otázky.

Ví se, že obtíže s toaletou mohou být projevem stresu. Existuje celá řada negativních spojení, které mohou u kočky na základě zkušeností nastat. Možná zvíře kolem toaletní bedničky prostě nemá klid, možná ho šikanuje jiný mazlíček. Kočky také špatně snáší změny, třeba stěhování nábytku. Úplně obyčejně jim ale může být nepříjemná i promáčená podestýlka, případně mají po nějaké prodělané nemoci bedýnku podvědomě spojenou s bolestí a vzniká u nich psychologický blok.

Dva základní problémy s bedýnkou

To jsou v zásadě známé skutečnosti, výzkumníky ale zajímalo více o spojení mezi těmito problémy a osobnostmi koček. Autoři práce měli naštěstí k dispozici dotazníkové šetření více než 4000 koček, což jsou data sbíraná jinými týmy pro odlišné výzkumy. Šlo ovšem o velmi komplexně provedené sběry, počítalo se totiž s jejich potenciálním využitím i v jiných studiích. Díky tomu byly k dispozici i informace o chování, minulosti, zdraví i domácím zázemí porovnávaných koček.

Vyhodnocování probíhalo překvapivě exaktně. Výzkumníci si definovali dva behaviorální problémy související s používáním kočičích toalet (odmítání bedničky jako takové a přecitlivělost na její čistotu a složení podestýlky). Následně se podařilo identifikovat na 34 různých proměnných faktorů v „osobních profilech“ koček, které se s těmito problémy pojily.

Výsledky jsou poměrně komplexní, lze ale například uvést důležitý vliv kočičí povahy. U jedinců s výraznou bojácností se také mnohem častěji vyskytovaly problémy s používáním toaletní bedýnky. Nejvíce problémů měly nesterilizované kočky a kocouři, zatímco zvířata kastrovaná v mladém věku na tom byla lépe. Zajímavé bylo, že statisticky starší kočky a také mazlíčci žijící v domácnosti s dětmi byli nejúzkostlivější na čistotu bedýnky.

Z dalších povahových rysů či projevů chování se pak v práci uvádí doložitelné spojení s hravostí, společenskostí a samozřejmě i s dlouhodobým zdravím močové soustavy. Jistý rozdíl vykazovala statistika i mezi plemeny, nejvíce problémy měly kočky bengálské, nejméně pak plemeno koček sibiřských.

Kočky s vysokou mírou schopnosti „sociability“, tedy umění soužití s ostatními, měli méně problémů. Autoři práce spekulují, že je to příklad jisté pomyslné spirály problémů, která se může projevovat i v jiných rizikových faktorech. Společenské kočky mají kolem sebe méně zdrojů stresu, protože dobře snáší jiná zvířata či lidi. Nižší hladina stresu pak snižuje pravděpodobnost rozvoje problémů s vyměšováním.

Obecně samozřejmě platí okřídlená fráze, že „korelace není kauzalita“, ne vždy nějaký výskyt statistického údaje musí nutně znamenat, že přímo souvisí se zkoumaným problémem. Při takovém počtu prozkoumaných koček je ale přeci jen dobré některé závěry brát v potaz. Než se začneme na kočku hněvat, že má s toaletou problém, je někdy lepší se zamyslet nad tím, zda by zvířeti nepomohlo odbourání některých zdrojů stresu.