Strašilky a pakobylky patří mezi chovateli k nejoblíbenějšímu hmyzu. Zvířata vypadající jako větvičky nebo listy toho skutečně příliš nepotřebují, navíc vzhledem k úspěšnosti rozmnožování jsou velmi levná.

K chovu stačí v podstatě jen skleněná či plastová nádoba o výšce alespoň čtyřnásobku délky těla zvířete. Vršek překryjte hustou síťovinou, například z okenních sítí, nebo dvěma vrstvami záclony. Strašilky sice nejsou žádní rychlíci, ale dokážou si najít cestu k útěku. Na dno je nejlepší položit papír, který budete zhruba jednou týdně měnit. Použít můžete i třeba molitan nebo rašelinu, z nich se však špatně loví vajíčka.  

Většina u nás chovaných druhů si vystačí s pokojovou teplotou, nádoby ba měla být na světle, nikoli ale na přímém slunci. Jde o noční tvory, obejdete se proto bez žárovky, naopak by byla nežádoucí.

Protože jsou strašilky býložravé, musí jíst rostlinnou stravu po celý rok. Naštěstí si většina chovaných druhů vystačí s listy ostružiníku, který je jako stálozelený keř prakticky stále k dispozici, a to i pod sněhem. Mezi další alternativy při krmení patří listy břečťanu, růže, hlohu nebo ptačího zobu. Větvičky by měly být umístěné v nádobě s vodou, je ale potřeba například vatou nebo síťkou znemožnit zvířatům přístup k hladině, aby nehrozilo jejich utonutí.

Strašilky patří mezi druhy, u kterých se samičky při rozmnožování obejdou bez samečků. Ve volné přírodě se sice samci běžně vyskytují, při chovu se však rodí pouze samice, které následně kladou neoplozená vajíčka, z nichž se opět vylíhnou další samice. Rozmnožují se tedy partenogenezí.

Partenogeneze a stovky vajíček

Vajíček dokáže během svého života jedna samička naklást i několik stovek. Kladou je na různá místa i různými způsoby – někdy samice vajíčka lepí na listy, jindy klade na zem a někdy přímo vystřeluje jako z kanónu.

Záleží jen na vás, co s vajíčky máte v plánu a jak moc chcete chov rozšířit. Můžete je například jednou týdně sbírat pinzetou a umisťovat do sklenic s dírky ve víčku a čekat, až se z nich za několik měsíců vylíhnou nymfy. Poté je můžete vrátit zpět do terária. Například u pakobylky indické nemusíte pro odchov dělat prakticky nic, nymfy se vylíhnou i z vajec ponechaných na dně chovné nádoby.

Nejčastěji se u nás chová zmíněná pakobylka indická, pakobylka vyzáblá a pakobylka rohatá. Ty všechny jsou bezkřídlé a maskují se jako klacíky. Strašilky, na rozdíl od nich, křídla zpravidla mají, kromě nich mají na těle velké množství trnů. Nejčastěji chovanými strašilkami jsou strašilka australská a strašilka drsná.

Protože jsou strašilky a pakobylky nenáročným zvířetem, často bývají takzvaným „startovním“ zvířetem pro děti. Pravda, ty se tak učí zodpovědnosti a péči o živého tvora, který bez větší úhony přežije i to, když se na něj den či dva zapomene. Nicméně je potřeba vzít v potaz, že jde o velmi křehká stvoření, která je snadné zranit, například poškodit končetinu. Nad případným „mazlením“ a bráním do ruky by tak měl vždycky dohlížet dospělý, který bude mírně neohrabané dětské pohyby alespoň rámcově korigovat.