Pes v tomto věku stále roste a přibývá na váze, k dospělé velikosti už má ale poměrně blízko. Kolem 6.–7. měsíce věku už by mělo štěně mít všechny zuby stálého chrupu. V osmém měsíci se začne rozvíjející se pohlavní a hormonální dospívání projevovat značkováním u psů, případně první říjí u fenek. Někdy v této době je také dobré konzultovat s veterinářem kastrování, pokud jej zvažujeme. Studie ale ukazují, že vhodný věk pro tento zákrok se velmi liší podle plemene, hmotnosti i podle důvodu, proč chceme ke sterilizaci psa přistoupit.

V ideálním případě už má psí mazlíček po 6. měsíci za sebou nějaký výcvik a chápe základní pokyny. Jde o dobrý věk, kdy můžeme pracovat na složitějších příkazech, případně rozvíjet výcvik o náročnější činnosti. Zároveň je potřeba zpevňovat starší znalosti, řada chovatelů má zkušenost, že v raném věku naučené příkazy začal jejich pes bez opakování kolem prvního roku života zapomínat. Odborníci se shodují, že klíčové je udržet si výchovu pomocí pozitivní motivace. Některá plemena sice potřebují pevnější ruku, ale podléhat při výcviku vzteku či násilí je cesta k psychickým problémům v dospělosti.

Také po půl roce soužití už můžeme tušit, že náš pes má nějaké poruchy chování, které je dobré řešit s odborníkem. Zdravě a sebevědomě se vyvíjející štěně by totiž už v tomto věku nemělo projevovat ostýchavost a bázlivost před cizími lidmi či předměty, neměli bychom u něj pozorovat přehnanou agresivitu, projevy stresu a úzkosti.

Přechod na dospěláckou stravu

Půlroční štěně stále dostává přizpůsobenou stravu, kolem 10. až 12. měsíce můžeme s veterinářem konzultovat přechod na stravu pro dospělé psy. Opět vše závisí na celkové hmotnosti, vývoji a plemeni psa. Přechod k jinému žrádlu by pak měl být pozvolný, rozložený do doby minimálně dvou týdnu, přičemž při špatné reakci na novou potravu lze tempo ještě rozvolnit.

S krmením souvisí i omezování frekvence jídla, i to bychom ale měli konzultovat se zvěrolékařem, který zná tempo vývoje našeho mazlíčka. Štěňata mají vyšší nutriční nároky. Když se jejich růst na sklonku puberty zpomalí, je možné nastavit dospělou frekvenci krmení, tedy 2x–3x denně. Rozmluva s odborníkem je ale důležitá – nechceme psa trápit hlady, ani mu zároveň přemírou stravy zadělat na ranou obezitu. Při příliš velkém rozestupu mezi jídly navíc hrozí, že bude mít štěně prázdný žaludek, což může vést ke zvracení žluči a jiným zažívacím problémům.

Pokud jsme podcenili či zanedbali očkování psů, kolem půl roku života se to může naplno projevit. U malých štěňat je ještě imunitní systém podporován protilátkami z mateřského mléka, tato ochrana ale postupně slábne. Kromě očkování pak samozřejmě pomáhá i vyvážená a bohatá strava.

Socializace a prevence

Štěně by v tomto věku mělo intenzivně poznávat svět a potkávat nové přátele – zvířecí i lidské. Zároveň se u pubertálních pejsků objevuje často jistý regres v chování. Kupříkladu se zvíře naučilo si některých předmětů nevšímat, najednou má ale nutkání je sežrat. Polevili jsme už v pozornosti a necháváme mazlíčkovi větší volnost, on se ale najednou vrhne na nehlídané odpadky, saponáty nebo léky. Je proto potřeba dávat na tyto věci pozor.

Se zdravím obecně souvisí to, že nesmíme podceňovat preventivní prohlídky u veterináře. Řada zdravotních problémů, stejně jako obtíží ve vývoji, se dá snadno řešit, pokud jsou odhaleny včas. Chovatel by měl být pozorný k projevům svého mazlíčka, kupříkladu nadměrně pití či močení odhalí s předstihem rozvíjející se diabetes, jiným příkladem jsou brzy odhalené alergie.

Psí puberta dovede být stejně náročná, jako ta lidská. Je to ale zároveň období, kdy se definitivně láme dětství a tvor vstupuje do nového, pestrého období života. Sice nám definitivně mizí před očima to malé roztomilé štěňátko, se správným výcvikem ale získáváme samostatného, veselého parťáka, který je zároveň pořád mladý a plný energie.