Na první pohled se tak zdá, že péče o sovy není tak dramaticky obtížná, aby se nedala zvládnout. Ostatně to potvrzuje řada internetových videí, kde lze spatřit sovy právě v této roli. Navíc jsou to krásná stvoření, která mohou v nejednom člověku probouzet touhu sdílet s nimi obydlí a přátelství.

Nedá se říct, že by sovy by měly zůstat čistě záležitostí divočiny a zoologických zahrad, existuje mnoho soukromých chovatelů, kteří péči o ně zvládají skvěle. Velmi často jde ale o sokolníky a odborníky s hlubokým zájmem o dravce. Vyjmenované body, proč sova není vhodným mazlíčkem, proto slouží hlavně jako upozornění pro začátečníky a nezkušené chovatele, které by mohly sovy překvapit svými nároky.  Sovy navíc patří mezi chráněné druhy a jejich chov podléhá registraci a zákonné ochraně.  

Jsou to bezvýhradní masožravci 

Původně čistě masožravých mazlíčků máme celou řadu, ostatně šelmami jsou i psi a kočky. Krmení sov ale nemá žádnou alternativu, neexistují žádné soví granule či plechovky. Péče o ně tedy zahrnuje každodenní zacházení s čerstvým masem, v úplně nejlepším případě s hlodavci. Ano, toto znají i chovatelé hadů, o chovatelích dravců nemluvě. Přesto je potřeba tuto skutečnost podtrhnout. Ne každý je připravený skladovat myši v lednici.

Navíc soví dravčí instinkty jsou velmi silné, tato zvířata trhají kořist na kusy a moc se při tom neohlíží na své okolí. Sokolníci navíc vědí, jak snadno nezkušený začátečník pozná ostrost sovích drápů, když vzrušeně reagují na nabízenou kořist. 

Potřebují hodně prostoru 

Na serveru Youtube se dá najít nejedno video, hlavně ze Spojených států, kde v interiéru běhá malá sovička a vypadá spokojeně. Takové záběry ale neříkají celou pravdu, sova není bytový psík – ba dokonce není ani malý papoušek, který může žít v interiéru v kleci. Tito tvorové potřebují místo k rozletu, proto když už jsou chováni, tak ve vhodných voliérách. Zároveň jsou svými drápy schopné velmi rychle zlikvidovat cokoliv dřevěného, voliéra proto musí být bytelná (a při chovu v interiéru byste pravděpodobně velmi rychle začali litovat zničeného nábytku). Sovy se navíc potřebují pravidelně koupat kvůli nečistotám v peří, tomu musí být voliéra také uzpůsobená.

Obecně je ale venkovní chov i sám o sobě dvousečný. Budiž sovám přáno, že dovedou být společenská zvířata. Umí si na lidi zvyknout – ovšem pak je začne stresovat lidská nepřítomnost. Nevydrží ale žít v interiéru, kde si mohou lidskou společnost užívat i jindy než při čištění a krmení. Řešením je sokolnický přístup, kdy se sovou cvičíte a děláte pravidelné aktivity, na to ale ne každý má čas a prostor. 

Jsou to noční tvorové 

Na jednu stranu asi není potřeba upozorňovat na to, že sova je noční živočich. Vždyť máloco je tak archetypálním symbolem noci. Ne každý si ale uvědomuje, co to obnáší. Nejvíc aktivity má sova chuť vyvíjet tehdy, když člověk spí – a ne kdy on si najde čas. Kromě toho se ale noci týká i největší míra hluku. Ano, i papoušci dovedou doslova řvát a ohlušovat, přeci jen to ale směřují do jiného času. Výr velký, který celou noc hlasitě houká ve venkovní voliéře a snaží se lákat družku, nepotěší nejen chovatele, ale ani jeho sousedy. 

Potřebují neustálou péči 

Tento bod souvisí s tím, co bylo řečeno u otázky životního prostoru. Sovy si dovedou zvyknout na lidi a chtějí pak s nimi trávit čas. Důležité je ale podtrhnout, že si zvykají na konkrétní osoby a cizí lidé je nesmírně stresují, pokud nejsou jako u sokolníků speciálně cvičené na vystupování s publikem. S jinými mazlíčky většinou není problém najít někoho, kdo vám přijde během dovolené nakrmit křečka či kdo se na pár dní postará o pejska. U takového tvora jako je sova, může být i tento úkol zcela nebanální záležitostí. To pak chovatelé limituje a do značné míry jej to k péči o jeho velmi specifického mazlíčka připoutává.  

Sovy umí dělat nepořádek. Hodně nepořádku. 

Sovy mají v obecném povědomí jistý punc elegance a tajuplnosti. Při „každodenním provozu“ se ale musí nutně vyjevit, že jsou to živá zvířata a týkají se jich všechny biologické pochody. A to v mnohem výraznější míře, než by možná neznalí čekali. Ptáci obecně jsou tvorové, kteří umí kolem sebe dělat hodně nepořádku. Chovatelé papoušků to ostatně mohou potvrdit.

V případě sovy se ale bavíme o dravci. Jejich trus – a množství produkovaného trusu u nich dovede zarazit – je důsledkem trávení masa a ostře zapáchá. Po krmení je potřeba čistit zbytky syrového masa a krve, aby se předcházelo vzniku choroboplodných zárodků. Navíc sovy produkují vývržky, tedy vyzvrácený chuchvalec zbytků kostí a srsti své kořisti. To všechno klade značné nároky na pravidelné a důkladné čištění obydlí. 

Zopakujme na závěr, že sovy jsou úžasná stvoření. Evolucí dokonale zformovaní dravci, krásní na pohled. Zaslouží si lidský obdiv a případě chovů v zajetí i náležitou péči. Všechny tyto chovy by ale měly maximálně respektovat soví přirozenost a ta říká jedno: Nejsou to dobří mazlíčci. Tedy alespoň ne mazlíčci v pravém slova smyslu, jak to vidíme u psů a koček.

Dokonce i někteří chovatelé říkají, že sova je tvor, který potřebuje hodně, člověku ale dává málo. Právě rozmach různých videí a fotografií, kde se sova stává jakousi módní záležitostí, a bohužel skoro až hračkou, může vést u některých lidí k dojmu, že toto je ten exotický mazlíček pro ně, na kterého čekali. To je ale velmi vzdálené realitě, kterou chov sov představuje.