Načítání obsahu, prosím počkejte

Neobvyklý lovec: Kachny lákal do klecí na svůj ocas

Neobvyklý lovec: Kachny lákal do klecí na svůj ocas

Kooikerhondje není jazykolam, nýbrž název holandského psího plemene. To je zajímavé svou dlouhou historií a specifickým účelem. Dnes je navíc stále oblíbenější jako domácí mazlíček a šíří se i v Česku.

O psech tohoto typu můžeme v Holandsku poprvé hovořit už v 17. století. Nalezneme je například i na Rembrandtových obrazech. Jeho těžko vyslovitelné jméno je složeninou slov kooiker – kachnář, lovec kachen a hondje – pes. Přeložili bychom jej tedy jako "kachnářský pes". Název pochází od účelu, za jakým byl v minulosti vyšlechtěn, pomáhal totiž při lovu kachen.

Nešlo ale o lov jednoduchý, neboť kooikerhondje byl cvičen na lákání divokých kachen do klecí. Plaval prý ve vodě se vztyčeným ocasem tak, aby upoutal pozornost kachen, které nakonec navedl do dlouhých klecí, kde zůstaly lapené. Tento tradiční způsob lovu postupně vymizel, jméno už ale kachnářskému psu zůstalo.

V Holandsku se těšil relativní popularitě i v moderní době, od začátku 20. století byl ovšem na ústupu. Za druhé světové války najednou nastala situace, kdy zůstalo pouhých 25 jedinců psa. Těsně před vymřením se podařilo plemeno zachránit, úzké křížení ale způsobilo, že se dodnes občas objeví v populaci genetické vady.

Akční, ale má rád svůj klid

Jde o menšího psíka, s váhou devět až jedenáct kilo a výškou 35 až 40 centimetrů. Působí velmi subtilně a hubeně, byť bychom asi neřekli křehce. Má dosti dlouhý krk, svislé uši a silný, mohutný ocas – jeho někdejší lákadlo na kachny. Typická je pro něj dlouhá, velmi jemná srst, která je ale zároveň úplně nenáročná na údržbu. I proto je dnes pes tak oblíbený. Kvůli jeho vodní minulosti má srst vyšlechtěnou tak, aby jej dokonale chránila před mokrem a chladem. Barvu má obvykle červenou nebo zrzavou na bílém podkladu.

Má klidnou, milou povahu a bývá milujícím mazlíčkem. Patří mezi živé psy, není prý ale moc dobrý hlídač. Zároveň má ale rád jistý domácí klid, a tak si udržuje od dětí v rodině spíše odstup. Občas se u něj projeví někdejší lovecké pudy, proto může majitele na procházce překvapit nečekanou honičkou za kachnou či labutí. Je pro něj přirozený pohyb, pokud možno často i ve vodě.

V domácím Holandsku se pro tyto vlastnosti dnes opět těší velké popularitě. Primárně je chován jako mazlíček, dá se ale vycvičit jako záchranářský pes, často je užíván při canisterapii. Jeho chov se pomalu rozšiřuje i v Česku. A tak i když už se k tradičnímu lovu kachen nepoužívá, přesto tenhle kachnářský pes rozhodně stojí za pozornost.

Zdroje:  vlastní