Načítání obsahu, prosím počkejte

Francouzský buldoček - chrochtající kulička, na kterou pejskaři nedají dopustit

12. 10. 2020 – 19:08
0
Francouzský buldoček - chrochtající kulička, na kterou pejskaři nedají dopustit Francouzský buldoček | zdroj: Paska3610@Pixabay.com

Jedním z vůbec nejpopulárnějších psích plemen na celém světě je francouzský buldoček. Tenhle malý, ušatý kamarád si našel cestu do srdce mnoha majitelů, kteří na ně nedají dopustit. Navzdory relativně častým zdravotním problémům tak počty registrovaných psů každý rok rostou víc a víc.

Původ francouzského buldočka je potřeba hledat v historii tam, kde se zrodili buldoci obecně. Za prapředky všech těchto psů jsou považování starověcí molosové, mohutní váleční a lovečtí psi, kteří pro změnu asi už někdy na sklonku pravěku vznikli z tibetské dogy. Na základě molosů, snad přes anglického mastifa, vzniklo několik plemen, která začala být využívána při zápasech s býky. Psi užívání při této kruté zábavě byli sice menšího vzrůstu, než jejich dávní předci, na síle jim ale neubylo. Tak se zrodil v Anglii "býčí pes", buldok, přičemž poprvé se anglické slovo bulldog objevuje v roce 1630.

Buldoci byli už od počátku 19. století šlechtěni i pro použití v jiných rolích, než jako zápasník s býky. Tento vývoj urychlil rok 1835, kdy byly býčí zápasy v Anglii zakázány. Následně došlo k rozštěpení chovu – část chovatelů chtěla zachovat bojového ducha buldoka a vyšlechtila na jejich základě plemena jako jsou bulteriéři, pit-bulteriéři a podobně (výraz "bojová plemena" ale není moc dobrý ani přesný).

Jiní chovatelé se pokoušeli vytvořit z původních buldoků psy společenské. Ani tato chovatelská linie nebyla úplně nová, neboť už na přelomu 18. a 19. století se objevil tzv. toy bulldog, což byla v podstatě cíleně šlechtěná, zakrslá varianta původního buldoka.

Migrace do Francie

V polovině 19. století se navíc stalo to, že do Francie začali odcházet někteří tradiční britští řemeslníci, pro něž už ve stínu průmyslové revoluce nebyla práce v oboru (říká se, že šlo hlavně o krajkáře, které nahradily stroje). Tahle britská ekonomická emigrace s sebou přinesla řadu psích společníků, mezi nimi i zmiňované zakrslé buldoky.

Ti se stali ve Francii nesmírně populárními, dokonce se přes kanál La Manche začalo obrovské množství těchto psů dovážet. Následně v rámci domácích "divokých" chovů docházelo ke křížení zakrslých buldoků s neznámými francouzskými plemeny – aby se z tohoto mišmaše nakonec vynořil Bouldogue Francais, francouzský buldoček. Jeho jméno je mimochodem trochu slovní hříčka – kromě pofrancouzštění anglického bulldog jde také o složeninu francouzských slov značících "pes kulička".

Na konci 19. století již existovala řada francouzských chovatelských klubů, psi se šířili už pod svým francouzským jménem Evropou a vrátili se i na britské ostrovy. Stali se jedním z nejoblíbenějších plemen vyšších vrstev, opanovali nejednu výstavu či přehlídku a z konce 19. století pochází i první standardy plemene. Po roce 1906 pak stejně triumfálně ovládli Ameriku. Dnes se pravidelně umísťují v žebříčcích nejpopulárnějších plemen v různých evropských zemích i ve Spojených státech.

Přešlechtění zničilo plemeni zdraví

Jeho vzhled je asi notoricky známý většině lidí. Jde o malého psa, který dosahuje hmotnosti maximálně 14 kg a výšky 35 cm. Tvář má buldočí, s krátkým sraženým čumákem a vykulenýma očima. Oproti klasickým buldokům jsou ale důležitou součástí jeho vzezření velké, postavené uši. Jak jsme řekli, není jasné, z jakých různých plemen francouzský buldoček vznikal, předpokládá se ale, že bychom mezi nimi našli mopse i některé teriéry. Mopsi přispěli k podobě jejich tváře, malí teriéři jim zase předali postavené uši.

Velkým tématem chovatelů je zdraví buldočků, což se ostatně dotýká i vzhledu těla. Někteří skeptici z řad například veterinářů říkají, že plemeno pro svou popularitu začíná být "přeslechtěné" a přestává být životaschopné. Když se podíváme na fotografie francouzských buldočků před sto lety a dnes, tak zjistíme, že se u psů prohloubily charakteristiky považované za roztomilé: dnes jsou menší a mají větší oči.

Plochonosá psí plemena v sobě ale nesou potenciál mnoha zdravotních problémů, velké oči jsou také velmi problematické, stejně jako deformovaný tvar zad a páteře. Navíc se v populaci buldočků hojněji objevují poruchy genetické a průměrná délka života plemene se zkracuje.

Na druhé misce vah ovšem leží charakter francouzských buldočků. Jsou to veselá, milá a přátelská stvoření. Dobře se cvičí, jsou společenští a užívají si hry se svými lidmi. Mají rádi procházky v parcích, děti, zvládají více i méně aktivní životní styl. Je to také pes velmi klidný, který netrpí na neurózy a záchvaty vzteklého štěkání.

Jeho popularita tedy není vůbec překvapivá. Kdyby nad nimi nevisel stín stále častějších zdravotních obtíží, šlo by o dokonalého psa pro současný městský život. Najdou se lidé, kterým se zdají oškliví – a je pravda, že do tradičního ideálu psa mají už docela daleko – jiní je ale považují za nejkrásnější tvory na světě. Jde ostatně i o tvory oblíbené v popkultuře. Objevují se ve filmech, reklamách nebo třeba i jako třeba motiv na tričkách. Francouzští buldočci jsou prostě ušatci s duší a nezbývá než jim přát, aby se dařilo jejich populace ozdravit.

Zdroje:  Vlastní

Nejnovější články