Načítání obsahu, prosím počkejte

Chov želv: Jídelníček suchozemských želv

1. 12. 2020 – 19:21
0
Chov želv: Jídelníček suchozemských želv Základem jídelníčku většiny suchozemských želv jsou čerstvé byliny, například pampelišky. | zdroj: congerdesign@pixabay.com

Suchozemské želvy jsou oproti svým vodním sestřenicím převážně býložravé. Od toho se odvíjí i jejich jídelníček, který je poměrně nenáročný a snadno dostupný. Přesto však správnou a především vyváženou stravu nesmíme podceňovat, neboť jenom s přísunem těch správných živin můžeme mít želvičku zdravou a spokojenou.

Trávící soustava většiny suchozemských želv je uzpůsobená k přijímání potravy bohaté na vlákninu, s nízkým obsahem cukrů a bílkovin. Nejsou to vždy výhradně býložravci, v omezené míře zvládají trávit i bílkovinu živočišnou, ani zdaleka ale netvoří základ jejich jídelníčku.

Krmení suchozemských želv má své výhody: základ potravy je dostupný ve volné přírodě, zvířata navíc nepotřebují žádné exotické speciality. Pro někoho ale může být nevýhodou, že je jídelníček potřeba aktivně chystat a věnovat se mu. V obchodech jsou sice k dostání různé krmné směsi či granule, ty ale většinou ani zdaleka nevyhovují potřebám želvy.

Skladba potravy se liší v aktivním období od jara do podzimu, jiná je v době zimy. Začátečníci věnující se bytovému chovu se většinou vyhýbají zimování želv, tedy simulaci zimního spánku (který často v bytě ani není možný). I přesto je zima časem nižší aktivity a jiného metabolismu, a proto se jídelníček liší.

Myslete na sezonu

Od jara do podzimu by drtivou většinu stravy želvy měly tvořit divoce rostoucí byliny. Uvádí se, že až 95 procent objemu. Nejzákladnější bylinou je smetánka lékařská, čili pampeliška, kterou želvy konzumují včetně květů. Dále klasické pícniny – jetel, jitrocel, některé bodláky a podobně. Velmi jim ale prospívají i další byliny či rostlinná strava – příkladem budiž kokoška, kopřivy, mléč, listy jahodníků a ostružiníků. Při sbírání v přírodě je potřeba velmi dbát o to, aby se nám do potravy nepřipletla nějaká neznámá rostlina, která by mohla želvy otrávit.

Ostatní strava se chápe jako doplňková, často sezónní. Želvám lze přilepšovat například květy ovocných stromů na jaře a ovocem v létě. Jahoda, jablko či hroznové víno jsou pro želvičky skutečné laskominy. Celoročně jim pochopitelně prospívá i zelenina. Zkušení chovatelé ale zdůrazňují, že je vždy potřeba mít na paměti poměr jednotlivých částí potravy.

Doplňková strava musí zůstat jen doplňkovou. Platí to i pro zdánlivě vhodné potraviny. Kupříkladu "tradičním" krmením suchozemských želv u začátečníků jsou už po desetiletí různé saláty. Ty ovšem ve skutečnosti nejsou příliš vhodné pro svůj nízký obsah vápníků. Právě vápník je totiž pro želvy a jejich krunýř jednou z nejdůležitějších živin. Když už salát, tak nejlepší je asi římský – ani ten se ale neblíží obsahem vápníků pampeliškám či jitroceli.

Granule nebo žížaly na přilepšenou

Velmi výjimečně lze dospělým želvám doplnit stravu ozvláštnit například žížalou, obecně by se ale mělo s bílkovinami šetřit – platí to i pro různé domácí přilepšení typu tvaroh, vejce, ba přímo maso. Želva to sice pravděpodobně žrát bude, trávení bílkovin je pro ně ale příliš náročné.

Diskutabilní je otázka želvích granulí. Často se prodávají jako "kompletní krmivo", ve skutečnosti ale čerstvou stravu jen těžko nahradí. Granule namočené ve vodě lze opět chápat jako přilepšení (výhradně granule z lisovaných rostlin), případně jako možnost, jak zvýšit přísun vitamínů, jsou-li obohacené. Nelze ale spoléhat jen na ně či je používat jako hlavní složku potravy.

Základem zimního jídelníčku je u většiny chovatelů čínské zelí. To lze doplňovat některou z dostupných zelenin – listy kedluben, mrkev i s natí, dýně. Pokud máme želv málo, můžeme si zkusit na podzim v bytě rozpěstovat pampelišku.

Vápník nesmí chybět

Listy pampelišek, jetele a dalších bylin lze poměrně dlouho uchovávat v chladničce. Klíčem je udržovat je pravidelným proplachováním vlhké, nikoliv mokré a mít je spíše v boxu, než namačkané v sáčku. Je potřeba odstraňovat uhnívající stvoly a dávat si pozor na plísně.

V zimě lze také ve větší míře přidávat granule. Zimní strava se často želvám sype uhličitanem vápenatým (je potřeba dodržet dávkování doporučené zkušenými chovateli či veterináři). Příliš se nedoporučuje seno.

Klíčovou složkou celého jídelníčku, ať už zimního či letního, je dostatek vápníku. K zelené stravě by měla mít želva přístup v podstatě neustále, denní krmnou dávku ale musíme odpozorovat. Je zbytečné nechávat ve výběhu krmení zbytečně vadnou a tlít při jeho přemíře.

Ještě dodejme, že samozřejmostí by měla být v teráriu vždy čerstvá voda. Základní pravidlo na závěr zní, že je potřeba jídelníček co nejvíce připodobňovat přirozené stravě želvy. Pro začátečníka jsou neocenitelné rady zkušených chovatelů – a naopak je potřeba být obezřetný vůči radám například starší literatury. Mějme na paměti, že želva je tvor dlouhověký, i nejběžnější druh želva zelenavá může žít až sto let – bez dobré stravy se ale naděje na dlouhý život výrazně snižují.

Zdroje:  Vlastní

Nejnovější články