Tým veterinářů z Pensylvánské univerzity analyzoval zdravotnické údaje 960 psů s diagnózou „diabetes mellitus“. Všichni tito jedinci pocházeli z USA, díky značné geografické rozloze státu ale bylo možné sestavit statistiky výskytu cukrovky u psích mazlíčků v prostoru. Ukázalo se, co jsme naznačili v úvodu: častější výskyt onemocnění se ukázal u psů žijících v severnějších, a tedy chladnějších, částech USA. Navíc byl diabetes častěji diagnostikován v zimě. Hned na začátek je potřeba podtrhnout, že studie nepřichází s vysvětlením tohoto jevu, korelaci mezi výskytem cukrovky a chladným podnebím ale vědci musejí brát v potaz.

Autoři práce se odkazují na odbornou debatu vedenou ohledně stejných statistik u diabetu lidí. Ve veterinárních kruzích se ale o podobné problematice doposud nehovořilo. Souvislost je přitom nasnadě, neboť řada jiných výzkumů opakovaně zjišťuje, že lidé a psi životem ve stejných podmínkách a životním prostředí sdílí i řadu zdravotních rizik.

Pro získání potřebných dat oslovil chovatele nemocných psů napříč celou zemí prostřednictvím veterinárních ordinací, chovatelských klubů a sociálních sítí. Dobrovolníci pak vyplňovali dotazník o svých psech, včetně údajů o věku, času diagnózy diabetu a místa pobytu. Nakonec z 960 jedinců celkem 669 mělo známé datum, kdy u nich byla cukrovka zjištěna.

Třiatřicet procent psů mělo diagnózu ze zimy, oproti 24 procentům na jaře, 24 procentům v létě a 19 procentům na podzim. U geografického výskytu byly statistiky ještě jasnější: 46 procent účastníků výzkumu žilo na severu USA (podle tradičního dělení států), zatímco na jihu to bylo 27 procent, 15 procent na středovýchodě a 12 procent na západě. V potaz je přitom také potřeba brát, že podle statistik amerických psích asociací se v jižanských státech chová asi 31 milionů psů, zatímco na severu je to jen 24 milionů (a k tomu ještě 13 milionů na západě a středovýchodě).

Jasná čísla

Hlavní vedoucí studie, dr. Rebeca Hessová sama uvádí, že ji výsledky vlastně překvapily. Věděla o podobném jevu u lidí, zkoumala jej svou studií, ale byla spíše skeptická k tomu, jak výrazný geografický rozdíl se může ukázat. Přitom ale čísla vyšla prokazatelně vyšší současně nejen v severních oblastech, ale i u „zimních“ diagnóz.

Zajímavá jsou i další statistická zjištění – jen tři procenta psů začala trpět cukrovkou před prvním rokem života. Nezjistil se také žádný vyšší výskyt u nějakého konkrétního plemene. Různé starší výzkumy se ale podobným zjištěním u psí cukrovky už věnovaly, korelace mezi chladným podnebím a nemocí se jasně ukazuje vůbec poprvé.

Jak jsme zmínili, práce cíleně nehledala příčinu tohoto jevu. K tomu budou potřeba další vědecká data a jinak pojaté výzkumy. Už teď si ale autoři práce dovolili stanovit nějaké hypotézy, opět inspirované lidskou medicínou. U lidí se často jako příčina skloňuje deficit vitamínu D, nedostatek pohybu, špatná strava a virové infekce. V případě psích pacientů nebývá až na výjimky strava takový problém. Jiné výzkumy navíc ukazují, že u psů není prokazatelné spojení mezi obezitou a cukrovkou (na rozdíl od nemocí srdce a cév).

Nedostatek vitamínu D?

Jako nejpravděpodobnější se tak autorům výzkumu jeví právě otázka nedostatku vitamínu D, který se v těle v zimních měsících nevytváří v dostatečném množství. Navíc se zdá, že v chladu klesá účinnost inzulínu. To se jako problém násobí právě v kombinaci s nerovnováhou metabolismu s nedostatkem vitamínu D. Pozornost je navíc nutné věnovat i doposud poměrně málo prozkoumanému vztahu virových infekcí a rozvoje diabetu.

Směr dalšího bádání je tak jasný. Na otázku psí cukrovky se bude pozornost vědců nepochybně soustředit i do budoucna. Jak jsme totiž řekli: psi a lidé sdílejí jeden svět a životní podmínky. Jestliže je diabetes zásadní problém lidské populace, u psů tomu nemusí být jinak. S každou další studií ale rostou možnosti jak této chorobě čelit a žít i s diabetem dlouhý a bohatý život – pro lidi i jejich psí přátele.