Syndrom kočičí hyperstézie (FHS) má řadu klinických symptomů:

• Náhlé výbuchy hyperaktivity nebo agresivity. Náhlé změny nálad od přátelské po agresivní.
• Frenetická potřeba čištění si srsti, které ale probíhá tak intenzivně a prudce na jednom místě (nejčastěji podél boku či ocasu), že může vést až ke ztrátě srsti.
• Prudké švihání ocasem nebo naopak jeho ztuhnutí, také honění vlastního ocasu a ostré útoky na něj.
• Rozšířené zorničky, neobvyklý pohled očí.
• Křečovité stahování se kůže na zádech.
• Halucinační projevy – útěky před falešnou hrozbou, pronásledování neexistujících věcí.
• Velmi hlučné hlasové projevy.
• Přecitlivělost na dotek (samo slovo hyperstezie označuje tuto poruchu) podél páteře. Pohlazení kočky může vyvolat reakci jako bychom ji pořezali nožem.
• Symptomy se mohou objevovat jak s frekvencí několika dnů, tak v podstatě nepřetržitě. Jakýkoliv z výše uvedených projevů syndromu může být tak intenzivní, že končí záchvatem podobným epilepsii

FHS se objevuje u koček až v dospělosti, jeho příčina není úplně jasná. Jedna hypotéza říká, že syndrom vzniká jako důsledek odchylek elektrické aktivity v oblastech mozku, které zodpovídají za kontrolu emocí a predátorského chování. To by vysvětlovalo přítomnost záchvatů spojených s omdléváním a špatnou kontrolou těla. Některé kočky navíc pozitivně reagují na léčbu antiepileptiky, což by opět mohlo podporovat tuto hypotézu.

Vylučovací metoda

Další teorie říká, že se jedná o pravou psychickou chorobu, extrémní formu obsesivně-kompulzivní poruchy. S touto variantou by zase mohly souviset obsesivní záchvaty, kdy si je kočka postižená FHS schopna doslova sedřít srst při omývání. Někteří veterinární vědci také uvažují o přímé souvislosti s epilepsií, případně dědičnou náchylností k extrémním reakcím na stres.

Diagnóza syndromu hyperstézie probíhá v podstatě vylučovací metodou. Protože není známá podstata onemocnění, veterinář musí spoléhat na to, že souběh symptomů ukazuje právě k FHS. Některé projevy syndromu se mohou mylně zaměnit například s vlivem hormonální nerovnováhy způsobené disfunkcí štítné žlázy. Podobně se může kočka projevovat při některých druzích mozkového nádoru, těžkých parazitických či alergických infekcích či zásadním nedostatku některých živin.

Pokud je skutečně diagnózou FHS, neznamená to ještě, že je kočka odsouzena ke krátkému, vystresovanému životu. Právě stres se zdát být přímým spouštěčem syndromu, pokud se tedy chovateli daří se mu bránit, výrazně tím zlepšuje kvalitu života nemocného mazlíčka. Společné hry, bránění se nudě a rutině, předcházení možným zdrojům úzkosti – to všechno dokáže minimalizovat projevy FHS.

Antidepresiva a antiepileptika

Jistý účinek má ale i medikace, obzvlášť u těžších případů. Pro kočky trpící obsesivně kompulzivní poruchou existují tlumící antidepresiva, která účinkují i na některé projevy FHS. Podobně pozitivní účinky má u některých jedinců léčba pomocí antiepileptik.

Syndrom kočičí hypestézie se nejspíše nedá nikdy úplně vyléčit, pro účely péče jej lze chápat jako chronickou psychickou poruchu. Se správnou kombinací léčiv a úpravy životního prostředí se ale dokáže řada koček rehabilitovat a žít spokojený, šťastný život.

Vše samozřejmě závisí na trpělivosti a klidu samotného chovatele, zprávy ze světa ale ukazují, že s citlivým přístupem nemusí být syndrom vůbec faktorem, který by zkracoval život kočičího mazlíčka.