Psí tělo představuje pro tohoto zákeřného parazita ideální schovávačku. Hustá srst, záhyby, špatně viditelná místa. Klíště se dokáže na psu pást několik dní bez toho, abychom ho odhalili. Přitom čím déle je přisáté, tím vyšší je nebezpečí přenosu nějaké choroby. Anaplazmóza, lymeská borelióza, klíšťová encefalitida, klíšťová paralýza – seznam potenciálních nemocí je dlouhý. Je proto dobré vědět, že na tělech našich mazlíčků existují místa, na které není dobré při kontrole klíšťat zapomínat. Obzvlášť proto, že různé ochranné obojky a spreje nemají stoprocentní účinnost.

Tito paraziti se orientují pomocí vnímání tepla, nejčastěji je proto nalézáme na nejteplejších partiích. Dobře dostupná místa jako hlava, krk či uši tak bývají nejběžnějším cílem. Zcela bezpečná ale není vůbec žádná část těla.

Rozkrok

Do těchto míst se asi nekoukáme jako první, přesto je potřeba choulostivým psím partiím věnovat pozornost. Obzvlášť náchylné bývá skrytější okolí řitního otvoru. Klíšťata mají ráda místa teplá, skrytá a ideálně přirozeně vlhká. Není tedy asi potřeba zdůrazňovat, že v okolí psího pozadí, obzvlášť u kořene ocasu a v místech různých kožních záhybů, se klíšťatům může velmi dařit. Ještě dodejme, že někteří chovatelé celkově oháňku při kontrole opomíjí, ale i té je potřeba věnovat pozornost.

Kolem uší a v uších

Na jednu stranu máme ke psím uším snadný přístup a máme tendenci je kontrolovat. Na druhou stranu lze ale snadno podcenit, jak dobře se kolem nich u některých plemen dovedou klíšťata schovat. Tvary psích uší jsou rozmanité, některé z nich poskytují velké množství záhybů a skrytých míst – navíc ušní boltce některých psů jsou tak velké a členité, že se klíště může ukrývat i uvnitř. Pejskovi nemusí být koukání do uší dvakrát příjemné, ale jsou popsány případy, kdy právě v těchto místech našli chovatelé ty nejhorší příklady dobře nacucaných klíšťat.

Pod obojkem

Může se to zdát jako hraběcí rada, ale praxe ukazuje něco jiného: při kontrole psího těla nezapomínejme na sundání obojku. Pokud je pes zvyklý nosit jej v podstatě neustále, tak se právě vinou jisté rutiny může lehko stát, že se pod něj chovatel zapomene podívat.

Oční víčka

Psům se mohou na kůži vytvářet potničky či drobné výrůstky (akrochordony) stejně jako lidem. Právě akrochordony se u nich velmi často objevují na očních víčkách či v jejich okolí. Nejsou nebezpečné a za normálních okolností je v podstatě ignorujeme. Někteří chovatelé pak ale mají tu zkušenost, že si čerstvě přisátého klíštěte hned nevšimli, ačkoliv ho měli přímo před očima – svýma i očima psa. Považovali ho totiž na víčku za drobný výrůstek a teprve po několika hodinách sání si svůj omyl uvědomili.

Mezi prsty

Zkušení chovatelé už vědí, že mezi prsty je potřeba se psům dívat. Přesto je dobré na závěr připomenout i tuto partii těla. Opět platí, že některá plemena mohou mít meziprstní záhyby členité či výrazně osrstěné, a tak je potřeba věnovat takové kontrole skutečnou pozornost. Drobné klíště se uvnitř mohutné tlapy některých psů schová velmi snadno.