Obliba kozlíka má zřejmě původ v dávných pohanských dobách. Podle jedné verze, která klade jeho původ do Norska, je spojen s uctíváním boha hromu Thóra. Ten jezdil po obloze v kočáře taženém dvěma kozly - Tanngrisnirem a Tanngnjóstrem. Kozlové byli často zabiti a spořádáni. Thór si však nechal jejich kosti a kůži a oni se dalšího dne znovu navrátili do života.

Thór a jeho kozlíci | zdroj: Pixabay

V minulosti také lidé věřili, že podobu kozla má neviditelný duch, který kontroluje stavení - to zda jejich obyvatelé udělali správně přípravy spjaté s koncem roku.

A kozel, respektive člověk za něj převlečený, měl místo také v průvodech, které ve Skandinávii chodívaly mezi Vánoci a Novým rokem. Jeho figura prý byla poněkud strašidelná.

V 19. století ovšem kozlík začal nosit dárky. Někde tak činí dodnes, v současnosti ho však v mnoha rodinách nahradil "lidský" doručovatel - buď vánoční skřítek nebo obdoba Santa Clause.

Rohaté zvíře však ze severských tradic úplně nezmizelo. Naopak, patří mezi oblíbené vánoční ozdoby - nejčastěji slaměné. Ze slámy a dřeva je také slavný obří kozel, kterého staví každý rok počátkem adventu ve švédském městě Gävle. Poprvé ho vztyčili už v roce 1966, pěkná tradice má však hořkou pachuť.

Mnohokrát se totiž stalo, že se velký kozel nového roku "nedožil", neboť na něj zaútočili vandalové. Většinou lehl popelem.  V roce 2016 byl dokonce zničen jen pár hodin poté, co ho postavili! V 70. letech do něj zas najelo auto a jednou se ho prý kdosi dokonce pokusil ukrást s pomocí helikoptéry!

Kozlové na vánočním stromku jsou patrně více v bezpečí. Tedy pokud na ně nezaútočí nějaký z domácích mazlíčků.