Načítání obsahu, prosím počkejte

Tak trochu tvrdohlavý huňáč z italských Alp

Tak trochu tvrdohlavý huňáč z italských Alp Bergamský ovčák vypadá tak trochu jako mop | zdroj: Profimedia.cz

Bergamský ovčák je jedním ze starých plemen Itálie. V domácím jazyce je zván Cane da pastore bergamasco, tedy "pes od bergamského pastýře". Podle města Bergama už tušíme, že jeho domovinu bychom měli hledat na severu Apeninského poloostrova, tedy v Alpách. Bergamský ovčák není mimo Itálii příliš rozšířený.

Tradičně se uvádí, že jde o plemeno starověké, které se mělo v Alpách vyskytovat už někdy před 2500 lety. Jako vždy je tu ale na místě jistá skepse, starověk je doba příliš vzdálená a navzdory některým tvrzením nejde říci, že lze nějaké psí vyobrazení ztotožnit s tímto plemenem.

Na druhou stranu, dávalo by smysl, že se podobní ovčáčtí psi na stráních Alp pohybovali už před staletími - ovšem cestičky genetiky a křížení jsou spletité, a tak těžko hledat spojnici mezi dávnými čtyřnohými pastýři a těmi současnými.

To, že současná podoba bergamského ovčáka nebude starověká, dokazuje i nejnovější genetická studie z roku 2018. Ta zjistila, že dnešní bergamští ovčáci mají společného předka s ovčáky německými, pikardskými a čtyřmi dalšími, méně známými italskými ovčáckými plemeny. Společnou krev "evropského pastýřského psa" (neurčité, široce rozšířená populace ovčáckých psů bez čistokrevného standardu plemene) bychom přitom našli nejspíše již krátce před rokem 1859.

To neznamená, že ve starších dobách bychom nenašli v Alpách psy s typickým huňatým vzhledem dnešního bergamského ovčáka, ale vyvolává to otázku, kdy začíná plemeno samotné. Moderní standard byl uznán v roce 1898.

Dobrý hlídač a strážce rodiny

Bergamský ovčák je středního vzrůstu, s váhou do 38 kg a kohoutkovou výškou maximálně cca 60 cm. Tělo je silné a hlava poměrně velká, nepůsobí ale nemotorně. Jeho nezaměnitelný vzhled mu dává chundelatá, hodně plstnatá srst. Ta prozrazuje dokonalou adaptaci na drsnou přírodu Alp. Obvykle jsou šedí, standard plemene povoluje i černou - za to by neměli být bílí a když, tak jen s fleky na maximálně pětině těla.

Má vlastnosti podobné mnoha jiným ovčáckým plemenům: je velmi inteligentní a klidný, přátelský. Zároveň do značné míry nezávislý, z čehož plyne jistá tvrdohlavost a neochota poslouchat příkazy. Tradiční pastevectví s bergamskými ovčáky skoro vymizelo, jejich pastýřské schopnosti se ale projevují i v tom, že je skvělým hlídačem a věrným strážcem své rodiny. S dětmi je trpělivý, ale má radši svůj klid a není to úplně rozpustilý pes na hraní.

Bergamský ovčák je velmi podobný maďarským plstnatným plemenům, jako jsou puli či komondor. Na rozdíl od nich nepatří mezi příliš známé a rozšířené, právě proto bychom na něj ale neměli zapomínat. Vždyť co může být krásnějšího než trocha té čtyřnohé, huňaté, alpské lásky?

Zdroje:  vlastní

Nejnovější články