Načítání obsahu, prosím počkejte

Nosí černé kočky opravdu smůlu?

16. 11. 2020 – 18:03
0
Nosí černé kočky opravdu smůlu? Ilustrační foto | zdroj: ClaudiaWollesen@pixabay.com

Snad každý člověk někdy slyšel pověru, že černá kočka přecházející přes cestu přináší smůlu. Napříč folklórem, mytologiemi a tradicemi světa se černým kočkám skutečně přisuzuje řada vlastností. V Evropě z toho dějinně bohužel nevyšly právě nejlépe. Není ale nakonec možné, že smůla a černé kočky jsou spojené úplně jinak?

Když se řekne "černá kočka", má se na mysli kočka domácí v souvislém černém zbarvení. Je při tom možné rozlišovat odstíny do hněda, do šeda či temně antracitovou variantu. Podle asociace CFA je taková varianta známá u 22 čistokrevných plemen, křížence nepočítaje. Plemeno bombajské kočky se dokonce definuje tím, že je výhradně černé.

Pokud jde o pověry, pak se jistě nerozlišovalo, zda kočka má zbarvení úplně dokonalé. Magický nádech těchto tvorů je možná ještě podtržený tím, že přemíra melaninu – který nese tmavé zbarvení – také vytváří v drtivé většině případů žluté oči. Zářivě zlaté oči v černočerné tváři zkrátka působí uhrančivě.

V následujících řádcích se budeme bavit hlavně o našem, tedy evropském kulturním okruhu. Mimo něj bychom našli často diametrálně odlišná vidění koček. Je obecně známo, že už starý Egypt ctil kočky jako posvátné, jistá kočičí mystéria přežívala až do evropské pozdní antiky a raného středověku. V islámském světě jsou kočky také vnímány velmi pozitivně, hlavně díky příběhu o Muezze, oblíbené kočce proroka Mohameda.

Na Dálném Východě najdeme "kočičí" zemi Thajsko (čili Siam). Také od Indie a Vietnamu, přes Čínu a Koreu až po Japonsko existují tradice, které sice nepopírají spojení koček a nadpřirozených – někdy nepřátelských – sil, přesto je označují spíše za pozitivní symbol. Obzvlášť Japonsko specificky černé kočky vnímá velmi kladně.

Negativní pověst v Evropě

V kontrastu s tím by se dalo teoreticky říct, že se evropský folklór vůči černým kočkám vymezuje výhradně negativně. Není to tak úplně pravda. Kočky byly posvátné mezi Kelty a jejich potomci dodnes udržují povědomí o černých kočkách jako dobrém znamení.

Například jedna skotská pověra říká, že když do domu přijde černá kočka, přináší s sebou bohatství. Ve Walesu se zase traduje, že tyto tmavé krásky zahání nemoci. V 19. století si dokonce jazykovědci zapsali říkačku na toto téma jako příklad mizící velštiny.

Zároveň ale už i tyto předkřesťanské tradice nesly jistý potenciál negativní pověsti černých koček. Skotská i waleská mytologie znají zlovolné přízraky beroucí na sebe tuto podobu. Kočky byly chápány jako posvátné i ve Skandinávii, staré vikinské tradice ale vymizely.

Ostatně, ani s keltským "kočičím" dědictvím to dnes není tak slavné. Navzdory výjimkám většina Evropy od středověku dominantně bere černé kočky jako symbol velmi negativní.

Ďábel, zlo a neštěstí

Geneze této obecné "nenávisti ke kočkám" je složitější, než se zdá na první pohled. Samotná křesťanská věrouka proti kočkám nic nehlásá. Vlastně až do 13. století byly kočky v Evropě ceněné, bez ohledu na barvu. Jak se ale s pozdním středověkem a raným novověkem rozšířila obava z ďábelských sil, čarodějnictví a podobně, začaly být kočky s temnými sférami asociovány.

Snad se zde protnula předkřesťanská tradice kočky jako tvora tajemného a magického s křesťanským odporem vůči magii. Každopádně si tyhle šelmičky prožily několik staletí různých vln excesů, týrání a někdy až barbarské nenávisti – například ve Francii se v 17. století, dávno po "temném" středověku odehrávaly lidové veselice s upalováním koček zaživa.

Tady někde se zrodila černá kočka jako symbol neštěstí a zla. Černá kočka může být zakuklená čarodějnice nebo sám ďábel, a pokud ne, pak je s nimi minimálně spřažená. Černá kočka dokáže i uhranout pohledem! S postupem času se situace znovu překlopila – kromě toho, že na venkově nebyla kočka sice ctěná, ale její užitečnost lidé nepopírali asi nikdy, staly se "micinky" ozdobami šlechtických salónů.

Zůstaly pověry

Jisté pověry zůstaly, spíše ale jen jako úsloví než jako skutečná víra. Hlavně ve střední Evropě je nejsilnější pověrou černá kočka na cestě. Výše jsme hovořili o pozitivních asociacích černých koček na Britských ostrovech – i tam se sice rozšířil pozdější odpor vůči kočkám, nikdy tam ale nedocházelo k takovým hysteriím, jako na kontinentu.

Zvláštní mix kladného a záporného tak vytvořil varianty pověry o kráčející černé kočce, které říkají, že když jde směrem k vám, přináší štěstí. Teprve až otočená zády ho odnáší. Námořníci pak černou kočku vnímají po celou známou historii britské mořeplavby jako ochránkyni lodí. Snad že je sice spřažená s temnými silami, ale přeci si nepotopí loď, na které se plaví a raději se s ďábly domluví na klidné plavbě.

Pověra, že černá kočka je ve skutečnosti převtělená čarodějnice pak byla obzvláště silná ve Spojených státech a jako folklór se překlopila do halloweenských tradic. Právě s nimi se nejvíc pojí i "současná" předsudečnost vůči černým kočkám.

Americké útulky skutečně sledují, že o černé kočky je výrazně menší zájem, než o jinak zbarvené. S podobným problémem, byť v menší míře, se potýkaly i zvířecí útulky ve Velké Británii, jistá pověrčivost proti černým kočkám tedy pořád žije i v Evropě. Pořádají se proto různé kampaně a 27. říjen byl vyhlášen dnem černých koček.

Antracitové kočičí krásky mají dnes naštěstí i mnoho zastánců a doba pověr už také více méně pominula. Kdybychom si nakonec měli odpovědět na otázku z úvodu, museli bychom jednoznačně zkonstatovat: Celé to bylo přesně naopak! Ne, že černé kočky nosí smůlu lidem – to lidé přinesli v historii řádnou porci mizérie a smůly černým kočkám. A vidíte? Neproklely nás za to.

Zdroje:  Vlastní

Nejnovější články