Klasický zrcadlový test spočívá v tom, že zvířeti v narkóze je na těle umístěna značka nezapáchající barvy. Po probuzení je vystaveno zrcadlu. Pokud zareaguje tak, že se snaží na značku dosáhnout, případně natočit tělo tak, aby ji lépe vidělo, pak se předpokládá, že si zvíře uvědomuje, že v zrcadle vidí sebe sama. Pokud naopak začne natahovat končetiny či ústa po odrazu, považuje se test za neúspěšný. V minulosti jej úspěšně absolvovali například primáti, někteří kytovci, sloni, koně, někteří ptáci a podobně. Naopak s ním měli problém mimo jiné psi či kočky. Test bývá někdy špatně vykládán jako důkaz inteligence, ve skutečnosti ale spíše vypovídá o vnímání reality a sebe sama. 

Respektive, vypovídat by měl. Metodika testu je totiž v posledních letech vystavena jisté kritice. Kupříkladu u psů je otázka, jak vnímání sebe sama posuzovat – pes se pravděpodobně tak spoléhá na čich, že u odrazu má problém jej vůbec vnímat jako něco živého. To je ovšem otázka výkladu – v případě dřívějšího testování pyskouna se ovšem předmětem kritiky stalo samo provedení testu. Kontrolní skupina byla příliš malá a výsledky obecně neprůkazné. Pro část vědeckého světa se totiž zdálo nereálné, aby tato rybička měla tak specifické kognitivní schopnosti. Právě proto vznikla nová studie. 

Stěží viditelná tečka

Tu provedli vědci z japonské univerzity v Osace pod vedením profesora Masanoriho Kohdy. Test byl proveden se skupinou 18 rybek a byl několikrát opakován, přičemž pozitivně vyšel u 17 z nich. Rybičky se v testu zkoušejí tak, že se jim barva vstříkne do ústního otvoru. Kdekoliv jinde na těle by mohly značku špatně vnímat a nemají vhodné končetiny k hmatání. Šlo tedy o to, zda bude ryba na tečku reagovat tak, jako by si uvědomovala, že ji má skutečně na své těle.

Vědci také záměrně zvolili hnědou barvu, neboť tečka tak připomínala malého parazita, který rybky v ústech skutečně sužuje. Aby odpověděli na starší kritiku, tak při nové testu vědci vstříkli barvu 3 mm od vstupu do úst. V předchozím testu totiž dávali značku jen 1 mm od okraje a vznikly námitky, že ryba sice reaguje na značku, ale jako by viděla v zrcadle cizí objekt, a ne sebe sama. 

Přesvědčivé výsledky

Výsledek opakovaného, upraveného testu byl velmi přesvědčivý. Ryby reagovaly na stěží viditelnou značku otvíráním úst a snahou si tečku setřít o dno akvária. Nereagovaly tedy na odraz jako takový a chovaly se, jako by chápaly, že jde o pouhou reflexi jich samotných. Ba co víc, vědci ještě dále posunuli metodiku zrcadlového testu – při opakování zkoušky použili modrou či zelenou značku a zjistili, že rybky na ni reagují mnohem váhavěji, či skoro vůbec. Už dříve totiž existovalo podezření, že pro validitu testu je potřeba použít barvu, kterou zvíře zná ze svého přirozeného prostředí. Sytě modrá či zelená rybkám nic neřekne. Hnědá tečka ale vyvolá reakci „mám v ústech parazita, honem s ním pryč“. 

Autoři práce sami uvádějí, že je ještě čeká hodně práce. Chtěli by testy zopakovat s mnohem větším počtem jedinců, zkusit různá nastavení v tom, jak rybky reagují na odrazy jiných ryb a podobně. Svou studii ale uzavírají s tím, že se domnívají, že potvrdili své starší závěry: pyskoun rozpůlený je schopen sebevnímání. 

Závěrem dodejme, že tato deseticentimetrová rybka se objevuje v nabídce pro akvaristy i u nás. V přírodě jsou zajímavé tím, že vytvářejí „čistící stanice“, kde symbioticky čistí větší ryby od parazitů a roztočů. Jelikož jsou to rychlé a aktivní ryby, zájem o něm mají i akvaristé. Protože ale potřebují mořské akvárium a jsou náročné na péči, většina začínajících chovatelů se s nimi patrně nesetká. Přesto, kdo se věnuje pokročilé akvaristice, možná pyskouna rozpůleného zná.