Výzkum publikovaný v periodiku International Journal of Environmental Research and Public Health vedli britští badatelé z univerzit v Lincolnu a Yorku. Zabýval se sledováním změn v chování zvířecích společníků a také změn v kvalitě jejich života. Přičemž bylo důležité zjistit, zda tyto změny nějak souvisí s duševní pohodou a změnami chování člověka. Vše probíhalo cestou dotazníkového šetření a přímého dotazování se velké skupiny více než 5000 dobrovolníků žijících se zvířaty.

Jedním z nečekaných zjištění bylo, že překvapivě velké množství účastníků vlastnících kočku shodně hlásilo, že se k nim jejich mazlíček během lockdownu a času tráveného doma choval takříkajíc přítulněji a s větší náklonností než dříve. Majitelé jiných zvířat takovou míru pozitivních změn neviděli. Navíc celkový trend byl takový, že kočičí domácnosti hlásily spíše změny pozitivní, zatímco psí častěji negativní. 

Z 5000 účastníků hlásilo 67,3 procenta účastníků viditelné změny v chování a duševním rozpoložení mazlíčka během prvního britského lockdownu. Protože se výzkumníci ptali i na psychické zdraví a pohodu lidských účastníků, mohli sledovat zajímavé souvislosti. Obecně lidé, kteří měli horší „skóre“ co se týče psychického stavu, sledovali výraznější změny u svých mazlíčků. Jako by se jejich rozpoložení na zvířata přenášelo, mimo jiné i proto, že u svých mazlíčků hledali lidé častěji útěchu, a zvíře tak na ně reagovalo. 

Pro zvířata byla situace s lockdownem ostatně hmatatelná. Omezené možnosti venkovních aktivit a setkávání, spolu s prací z domova vedly k narušení zaběhnutých denních režimů, častější přítomnosti lidí u zvířat, ale zároveň omezenějšímu přístupu ke „zvířecím službám“, ať už kosmetickým, veterinárním či sportovním. To ostatně může být příčinou rozdílu mezi kočkami a psy, kteří jsou přeci jen více orientováni na fyzickou aktivitu a setkávání se s jinými psy a lidmi.  

Většinou pozitivní změny

V souhrnu je ale potřeba říci, že vedle třetiny zvířat, u kterých žádné změny chování pozorovány nebyly, byla většina změn spíše pozitivních. Větší část mazlíčků byla podle všeho ráda, že s nimi lidé tráví více času. Nesmíme ale podceňovat tu menšinu, která cítila frustrace ze změny zaběhnutých rituálů a také ze změny chování jejich člověka. V podstatě deset až patnáct procent všech účastníků popisovalo své zvířecí kamarády jako energičtější a hravější, dvaceti až třiceti procentům se zdáli uvolněnější a vyrovnanější, přičemž celkově třikrát více lidí hlásilo změny pozitivní oproti negativním.  

Podle autorů studie se ve velkém potvrdilo, co se dříve pozorovalo na mnohem menších vzorcích chovatelů. Duševní stav majitele má na chování a pohodu mazlíčka silný vliv. Spojení člověka a jeho zvířecích přátel je v dnešní době mnohem silnější, než bychom si možná mysleli. Zvíře není jen něčím chovaným ze zájmu a pro zábavu, ale stává se skutečným společníkem, se kterým sdílíme svoje radosti i strasti. Což čas pandemie potvrdil výrazněji, než by si většina z nás přála.