„Kočkám stejně na jejich páníčkovi nezáleží.“ „Je to jenom křeček, koupíš si za stovku jinýho.“ „Vždyť jsi ho pořád jen obskakoval a nikam kvůli tomu ani nejezdil, aspoň budeš mít zas čas pro sebe.“ Ano, i tak mohou bohužel vypadat reakce na úhyn milovaného mazlíčka. Přitom ztráta zvířete, se kterým jsme strávili půlku života, bolí často stejně, jako by člověk přišel o člena rodiny. Podle toho potřebuje soucitnou reakci a prostor vyjádřit svůj smutek. Raději než říct jednu - byť s nadsázkou - nevhodnou větu, proto zprávu o ztrátě přejděte třeba se slovy „To mě mrzí“. 

Člověk, kterému uhyne jeho zvířecí přítel, často pociťuje prázdnotu, propadá zoufalství, osamělosti a může skončit až v depresích. Mnohdy v něm navíc hlodá pocit viny - pokud například zvíře musel nechat uspat nebo si nevšiml náznaků vážnějších zdravotních obtíží, dokud nebylo pozdě. 

Jak tedy reagovat, když chceme truchlícího povzbudit a dát mu najevo své pochopení? A čemu se raději vyhnout?

Udělejte si čas a vyslechněte pozůstalého. Nechte ho mluvit, jak dlouho bude potřebovat a dejte mu najevo, že ho vnímáte a jeho pocity chápete. Zkuste se do nich vžít - pokud jste sami o mazlíčka někdy přišli, dobře víte, jak se dotyčný cítí. Povzbuďte ho, aby zavzpomínal na šťastné a vtipné okamžiky, které se zvířetem prožil.

Hlavně vůbec neotevírejte otázku pořízení dalšího mazlíčka, natož abyste ho dotyčnému sami bez svolení a varování pořídili. Až se dotyčná osoba bude cítit připravená, zmíní se o tom jistě sama. Přece jen, kdo přijde o nejlepšího kamaráda, hned zpravidla neběží do nejbližší hospody shánět nového. 

A hlavně, všechno chce svůj čas. Někdo truchlí týden, jiný měsíc, někdo rok a jiný si zase nechává své pocity pro sebe a působí, že se ho ztráta vůbec nedotkla. To vše je přirozené, proto na nikoho netlačte a jeho pocity nezlehčujte. V případě potřeby může pomoci i psycholog.