Vyráží vaše kočka příliš často na lovecké výpravy? Servírujte ji masitější stravu

25. 3. 2021 – 8:34

Roztomilý domácí mazlíček se umí v přírodě změnit v nemilosrdného zabijáka - což není vždycky žádoucí. | zdroj: Pixabay

Kočka je lovec a vždy jím zůstane i přesto, že se na noc vrací domů na své oblíbené místo na gauči. V některých zemích však dokážou domácí kočky udělat v místním ekosystému takovou neplechu, že se mluví i o jejich odstřelu při chycení ve volné přírodě. Přitom podle nedávné studie lze touhu po výpravách do volné přírody u kočky mírnit vhodnější stravou.

Vědci z univerzity v Exeteru totiž zjistili, že kočky s dostatkem masité stravy – a také s dostatkem aktivních her se svým člověkem – mají výrazně menší potřebu vyrazit do volné přírody zabíjet.

Téma omezování koček je na jednu stranu do určité míry kontroverzní, na druhou stranu ne vždy frekventované. Člověk si domestikoval šelmu, a tak se zdá být absurdní bránit jejím loveckým pudům. Jenomže kočky často požívají větší volnosti, než jiná „naše“ šelma, tedy pes. Volně pohybující se pes je problém, kočka na potulce nikoho nezaskočí. Tyto naše jinak roztomilé šelmičky přitom dokážou v divočině napáchat až neuvěřitelné škody.

Nebezpečí i pro předměstí

U nás se podobná otázka příliš neřeší, jsou ale státy, kde jde o zásadní problém. Typickým příkladem je Austrálie, kde kočky přispívají k ničení už tak narušeného ekosystému. Nemluvíme přitom o nějakých kočkách toulavých, ale o Micce, která vyzabíjí pár hnízd kriticky ohrožených ptáků a vrátí se zpátky domů na gauč – studie založené na GPS sledování pohybu jsou v tomto případě neúprosné.

Na kočky se zlobit nemůžeme, jak jsme řekli, jde o jejich druhovou přirozenost. Na druhou stranu je ale chov koček lidskou zodpovědností, a proto je na místě otázka: „co s tím?“. Ještě dodejme, že i když v evropském prostředí nemusí kočky přímo ohrožovat divokou přírodu, přesto některé studie naznačují, že ani naši domácí divočinu volné kočky na lovu nešetří. A neplatí to jen pro venkov, jsou známé případy kolonií pěvců, které se neudržely v zeleni na předměstí měst právě kvůli kočkám.

Úvahy o omezování těchto zvířat nakonec vedly k různým kontroverzním návrhům a poměrně násilným opatřením, což je zase druhá, často nechtěná strana mince. Ano, obzvláště v městských bytech není úplně neobvyklé, že kočka interiér neopouští. Stačí ale už domek se zahradou, aby majitel začal mít dojem, že své zvíře zavřené doma příliš svazuje – a kus pravdy v tom je. I proto jsou důležité studie, které ukazují, jak přirozenější cestou nahrazovat kočičí potřebu lovu.

Víc hry na lov a masa

V tomto směru je zajímavý výzkum vědců z univerzity v britském Exeteru. Ti se zaměřili na možné neinvazivní, neomezující metody, které by mohly mít vliv na míru kočičího lovu v divočině. V rámci studie bylo během 12 týdnů sledováno na 355 koček z 219 domácností v jižní Anglii. Zároveň byl sledován i vliv některých jiných, mírně omezujících opatření. Konkrétně u koček vybavených zvonečkem a dalších se speciálním, barevným obojkem, který před kočičí přítomností snáze varuje ptáky.

Během dvanáctitýdenního experimentu se nejprve vyhodnotilo přirozené chování koček – jak často vyráží do divočiny, kolik nosí domů kořisti a podobně. Následně došlo ke dvěma zásadním změnám v denním režimu těchto mazlíčků: V jídelníčku koček se zvýšil podíl kvalitní stravy založené na značkách s vysokým podílem masa ve složení. Vyváženou stravu lze v základních hodnotách sestavit i s proteiny rostlinnými, přesto se autoři výzkumu domnívají, že na úrovni komplexních látek masitá strava stále ještě náhradu nemá – výsledky přitom naznačují totéž. Dalším bodem v denním režimu bylo to, že si majitelé s kočkami častěji a aktivněji hráli na lov pomocí různých látkových myší, umělých kořistí a podobně. Nebylo potřeba moc, stačilo cíleně této hře věnovat každý den aspoň deset minut.

Výsledkem studie byly jak statistická zhodnocení, tak rozhovory s majiteli zvířat o pozorovaných změnách. Závěry přitom vypadají přesvědčivě: rozdíl v předchozím a následném chování koček ukázaly, že mazlíčci s masitější stravou snížily množství domů nošené kořisti o 36 procent, kočky s aktivním hraním pak o 25 procent.

Pro srovnání kočky vybavené zvonečkem nevykazovaly žádný pokles venku ulovených zvířat, kočky se speciálním ptáky plašícím obojkem pak 42 procent. Majitelé těch největších „zabijáků“ pak shodně vypověděli, že zatímco dříve nacházeli zabité dárečky po celém domě denně, při změně přístupu ke stravě a aktivnímu hraní jejich mazlíčci domů mrtvá zvířata nosit přestali.

Samozřejmě, není to něco, co by kočky úplně přeprogramovalo. To, že kočka nepřinese kořist domů, ještě neznamená, že na procházce skutečně nelovila. Nějaký statistický pokles ale sledovatelný byl. Autoři studie zdůrazňovali, že jejich cílem nebylo lámat a obracet kočičí přirozené chování.

Pokud už je ale otázka vlivu koček na přírodu jednou nastolená, pak může tento výzkum naznačovat vhodnou, nenásilnou cestu, jak naše milované šelmičky aspoň trochu korigovat. Je potřeba si uvědomit, že populace kočičích mazlíčků neustále roste s tím, jak roste počet lidí. Zároveň je divoká příroda v okolí lidských sídel často nejzranitelnější, co kdy v historii byla. Zkrátka: je v pořádku kočky milovat, ale nesmíme přitom zapomínat na zodpovědnost za ně a jejich chování.