Velšteriér - sympaťák vhodný k dětem, co potřebuje aktivní rodinu

5. 2. 2022 – 17:12

Velšteriér (na snímku) je velmi podobný erdelteriéru | zdroj: Profimedia

Velšský teriér čili velšteriér bývá označován za nejstarší plemeno teriéra ve Velké Británii. Původně byl chován jako lovec lišek, jezevců a hlodavců, za posledních sto let se z něj ovšem stal hlavně společník a hvězda psích přehlídek. Navzdory tomu, že jde o vysoce ceněného psa, se ale řadí mezi relativně málo početné a britské chovatelské kluby s opatrností sledují, jak se počty plemene vyvíjí.

Ve Walesu žili předci velšteriéra nejspíš už v hlubokém středověku. Podle některých názorů lze už v textech z 10. století identifikovat označení teriéřího typu psa, velšská středověká poezie zná také termín „daergi“, což by mohlo odpovídat teriérům. Tyto staré dějiny jsou sice velmi nejisté a plné dohadů, obecně se ale britští chovatelé shodují, že velšteriér by mohl být praotcem všech ostrovních teriérů.

Přesto se i u tohoto plemene objevuje paradox typický pro všechny staré typy psů: tušíme, že jejich historie je dlouhá a bohatá, až do moderních dějin ale o nich máme jen velmi kusé zprávy. Snad platí, že na venkově byl užíván ve smíšených smečkách při lovech, v oblibě ho měli i někteří lordi.

Ohrožené plemeno

První chovatelský klub, který se ale začal velšteriérům věnovat odborně, vzniká až v roce 1885. Podle dochovaného standardu je ale zjevné, že tehdejší psi se ještě velmi lišili od těch dnešních. Někdy tak docházelo k záměnám s hrubosrstými teriéry, křížení s jinými plemeny a celkově se současná podoba formovala poměrně dlouho. Od konce 19. století už ale šlechtění probíhalo čistě na základě estetických měřítek, bral se tedy ohled hlavně na psí přehlídky a už ne tolik na schopnosti lovce.

Dnes má velšteriér pevnou základnu oddaných fanoušků, chovatelé se najdou i v Česku. Ostatně se připomíná, že kupříkladu herec Tomáš Holý měl velšteriéra Altona, který s ním hrál v jeho posledním filmu Prázdniny pro psa. Přesto britské chovatelské kluby sledují stavy plemene s jistými obavami. Ačkoliv není v akutním ohrožení, je řazen mezi psy, kterým by při nepříznivém vývoji stavů mohlo hrozit vyhynutí. V roce 2015 bylo kupříkladu ve Velké Británii registrováno jen 300 čistokrevných štěňat, zatímco u nejpopulárnějších plemen se toto číslo pohybuje v řádech desítek tisíc.

Podobný erdelteriérovi

Je to středně velký pes, který dorůstá do 39 cm při hmotnosti kolem 9–10 kg. Vzhledem se podobá ostatním teriérům, obzvlášť nápadně podobný je erdelteriéru. S tím ale není v moderní době podstatě vůbec příbuzný a podobnost je jen důsledkem dávné společného historie.

Tělo má kompaktní a pevně stavěné, se čtvercovou souměrností a znatelně silnýma nohama. Nápadná je protažená obličejová část, Angličané tomuto tvaru říkají „brick-like“, podobná cihle. Signifikantní pro vzhled jsou také kníry, bradka a polosvěšené uši. Tradičně bylo zvykem tomuto plemeni kupírovat ocas, dnes je ale tato praxe nejen ve Velké Británii zakázaná.

Velšteriér má hustou, drátovitou srst s podsadou, která výborně izoluje a plemeno tak bývá označováno za otužilé. Osrstění se obvykle upravuje trimováním a u výstavních psů se mu věnuje značná pozornost, kdy má velšteriér vyzařovat jistou drsnou eleganci. Psi se většinou rodí černí, postupně se ale vybarví do typické barvy černé s hnědým pálením, občas se jako dědictví křížení objevují i (podle standardu nežádoucí) bílé znaky.

Sklon k tvrdohlavosti

Povahou je to typický teriér – velmi aktivní a temperamentní. Klíčový je dobrý výcvik a výchova, ve správných rukách je to veselý a živý tvor, má ale jisté sklony k dominantnímu chování. Jako lovecký pes byl šlechtěn k samostatnosti, proto při nedůsledném výcviku mívá sklony k tvrdohlavosti a ignorování pokynů. Při dobrém vedení se ale vyznačuje správnou mírou poslušností a inteligence, vyniká díky tomu ve psích sportech.

Má přátelský vztah k lidem i dětem a často bývá milovaným rodinným psem. Někteří chovatelé říkají, že jsou pro děti opravdu skvělí a výborně v sobě kombinují vlastnosti statečného ochránce a veselého kamaráda. Dokonce prý mají cit na jemnější hry s dětmi malými.

Není to ovšem zvíře pro pasivního chovatele. Jejich energie potřebuje vybouřit a procházky v parku k tomu obvykle nestačí. Také špatně snáší nudu a nedostatek podnětů a při zanedbávání těchto potřeb mohou být frustrovaní. Milují ale běhání, honění hraček či plavání, s aktivními lidmi proto budou sdílet leccos z jejich pohybového vyžití. Také je potřeba počítat, že se v nich mohou probouzet dávné lovecké pudy kolem jiných domácích zvířat. Navíc stejně jako většina teriérů milují hrabání a při honbě na imaginární krysu dovedou zlikvidovat květinový záhon závratnou rychlostí.

Velšteriéři jsou sympatičtí, oduševnělí společníci. Navzdory relativně malé početnosti jsou dostupní i u nás a pokud nějaký aktivní člověk hledá vhodného kamaráda, může ho najít právě v tomto kudrnáči z Walesu.