Výzkumem se zabývala doktorka Allison Scagelová z Univerzity v Buffalu v čase svého doktorského studia na katedře psychologie. Se svým týmem odborníků na psí výcvik a chování se totiž rozhodla ověřit svou domněnku, že se naši čtyřnozí přátelé mohou naučit i povel „vzpomínej“ či přesněji „zopakuj“.

Zde je asi potřeba vysvětlit, o jakých myšlenkových procesech se vlastně bavíme. Psi se obvykle učí triky pomocí opakování a asociace nějakého povelu a následného úkonu. Sednout, skočit na povel, válet sudy – to jsou v podstatě jednoduché úkony. Tím ale neshazujeme schopnosti psího mozku, neboť právě schopnost naučit se snadno povely a jejich význam ukazuje, že mazlíčky nesmíme podceňovat. Pokud jde ale o jejich paměť, tam je situace složitější. Psi nepochybně dobrou paměť mají, špatně se ale ověřuje jejich schopnost konceptualizace. Vzpomíná pes na minulé události stejně jako my, dokáže zopakovat něco jen na základě paměti?

Zopakuj, co jsi udělal

Právě těmito úvahami se autorka studie zaobírala při výcviku svého psího mazlíčka. Z hlediska vnímání a paměti je totiž velký rozdíl, pokud pes opakuje nějaký úkon na základě opakování naučeného lidského pokynu, či zda dokáže porozumět povelu „zopakuj, co jsi dělal“. Rovnou můžeme prozradit, že závěr studie říká, že takový způsob myšlení se pes skutečně naučit dokáže. To podle autorů ukazuje nejen, že je schopen pochopit koncept opakování jako reprodukce něčeho, co se odehrálo v minulosti. Navíc tím dokazuje jistou formu abstraktního myšlení.

Historicky se mělo za to, že tento způsob vědomé činnosti je vlastní jen lidské mysli. Řada studií zvířat tento názor už roky odbourává, přesto můžeme mít pořád někdy pocit, že se naše myšlenkové pochody od zvířecích liší zásadně. Ano, pořád asi platí, že člověk je ze všech zvířat nejvíce schopen abstraktního myšlení a práce s pamětí a myšlenkovou vizualizací. Přesto se publikovaná studie řadí mezi ty, které naši výlučnost alespoň trochu zpochybňují.

„Znovu“

Samotných experimentů studie se účastnili tři psi: Todd, dlouhosrstý samec čivavy a mazlíček hlavní autorky, a dvě fenky zlatého retrívra Aspen a Layla, patřící spoluautorům. Psi byli zpočátku cvičeni tradiční způsobem pokyn-úkon, s jednoduchými povely jako otoč se, lehni si, obejdi předmět a podobně. Po čase ale cvičitelé přidali pokyn „znovu“ doprovázený specifickým gestem. Psům zprvu dělalo problém pokyn pochopit, vnímali ho jako další z řady pokynů zakončených odměnou. Když ale odměna v některých situacích nepřicházela, začali „přemýšlet“ nad tím, co se po nich vlastně chce.

Tak se nakonec – alespoň podle autorů studie – naučili tradiční metodou chápat, že pokyn „znovu“ znamená zopakovat to, co jsem dělal před chvílí. Psi skutečně pochopili obecný koncept tohoto pokynu, neboť dokázali opakovat předchozí úkon, i když je cvičitelé průběžně měnili. Tak nakonec dokázali na poval „znovu“ opakovat i činnost, kterou se učili nově a nebyli v ní trénovaní.

Je samozřejmě otázka, nakolik je práce směrodatná, jak snadno se dají závěry cvičitelů opakovat a jak by vypadal podobný výzkum s větším počtem psů. Pokud jsou ale závěry autorů přesné, pak jde o další důležitý kamínek v poznání psí mysli. Jak jsme totiž několikrát řekli, při použití povelu „znovu“ musí pes přemýšlet nad tím, co před chvílí dělal a v hlavě si vybavit obraz sebe sama v příslušném pohybu. A to už je pořádný kus abstraktního myšlení a vědomého vnímání reality. Jak rádi opakujeme: psí hlavu zkrátka nesmíme podceňovat.