Pes ve věku 12–18 měsíců: Na prahu dospělosti

12. 1. 2023 – 10:31

Ilustrační snímek | zdroj: Pixabay

O řadě psů ve věku 12 a více měsíců se může zdát chybné hovořit ještě o jako o štěňatech. Existují ale značné rozdíly mezi plemeny – zatímco ta malá dospívají právě v prvním roce života, velcí psi dosahují dospělosti až o půl roku později. Navíc, i když se může zdát, že růst některých mazlíčků už se zastavil, pokračuje psychický i fyzický vývoj, který započal v pubertě. Věk mezi 12. a 18. měsícem je tak nejlépe definovatelný jako doba přechodu do dospělosti, která ale ještě tak úplně dospělostí být nemusí.

Co se týče fyzického vývoje, tak jsme již naznačili značné rozdíly mezi plemeny. Zatímco menší psy už po 12. měsíci života moc nerostou, ti z rodu velkých a obřích mohou ještě dlouho sílit a mohutnět. U některých jedinců tak biologické období růstu – které se definuje prodlužováním kostí – trvá dokonce až do 20. měsíce.

To může hrát roli při aktivitách, které se svým mazlíčkem děláme. Kupříkladu se může zdát, že už máme doma dospělého psa, který zvládne dlouhé a fyzicky náročné výlety nebo sporty. Doposud nedokončený vývoj kostí a kloubů ale nabádá k alespoň základní zdrženlivosti, i když už je mazlíček silný a zdatný. Stále rostoucího psa není potřeba držet v bavlnce, zvlášť pokud je to atletické plemeno. Některé pozdější artritické problémy ale mají svůj základ u přílišného namáhání nedovyvinutých kloubů v mládí. Ideální je vývoj sledovat ve spolupráci s veterinářem a dokud není završen, volit takové aktivity, kdy si pes určuje tempo a vyhýbá se příliš dlouhému běhu.

S fyzickým rozvojem souvisí i výživa. Obecně se doporučuje přecházet na dospělou stravu, která je o něco méně kalorická než ta štěněcí, už před 12. měsícem. U opravdu velkých plemen ale může energeticky náročný růst pokračovat tak dlouho, že ke změně stravy je lepší přistoupit až po prvních psích narozeninách. Opět je ideální konzultovat při preventivní prohlídce se zvěrolékařem, kdy je změna u konkrétního jedince nejlepší. Přechod by pak měl být vždy postupný, trvající 7 až 14 dní, přičemž chovatel musí reagovat na případné zažívací obtíže dané novou stravou a tempo případně zvolnit.

Nejbouřlivější pubertu má za sebou

V tomto věku už má nejspíše mazlíček za sebou nejbouřlivější pubertu a čas pohlavního dozrávání. U nekastrovaných fenek se mohou v tomto věku ještě objevovat nepravidelnosti estrálního cyklu, které pak ovlivňují negativně náladu zvířete. U nekastrovaných psů obecně budou kolem 12. měsíce života časté a výrazné projevy sexuálního chování.

Pes dozrává i psychicky, mnozí jedinci tak zkouší limity své výchovy a snaží se prosadit jako dospělí, nezávislí tvorové. Bylo by chybou vnášet do psí výchovy a výcviku konflikt nebo násilí, právě v pozdní pubertě se ale nejvíc pozná, kdy zvíře potřebuje důsledné vedení.

U náročnějších plemen není nikdy na škodu spojit se s odborníky na výcvik a psí chování, neboť zlozvyky a dominantní rysy po 12. měsíci života zakoření a později se s nimi těžko pracuje. Také je velmi důležité nepodcenit, pokud v tomto věku vidíme u psa projevy agresivity, obranného chování proti vlastnímu člověku, problémy s úzkostmi či neschopnost naučit se „běžnému“ fungování (např. venčení). Může jít o hlubší psychické problémy, které se musí řešit včas.

Trénink by se měl zaměřovat na základní povely, které se neustále opakují a prohlubují. Samozřejmě je možné u nadaných jedinců procházet i složitějším výcvikem, každý pes by měl ale znát pokyny jako „sedni, čekej, pusť, místo“ a podobně. Nejde jen o to, aby bylo zvíře pod kontrolou – systematický výcvik prospívá i psychické pohodě a vyrovnanosti mazlíčka. Psi mají navíc rádi jistou „pestrou rutinu“ aktivit, času her, procházek a dalších podnětů, na kterou se mohou spolehnout a která se pravidelně opakuje.

S psychickým vývojem souvisí to, že u řady velkých plemen se může kolem 14. až 18. měsíce objevit druhá perioda strachů a obav, jako by se zvíře v něčem vrátilo zpět do raného dětství. Svět kolem psa se mění, o to více hledá jistoty a může podléhat úzkostem. Je dobré dbát při výcviku na pozitivní přístup a motivace a aktivně pracovat se zdroji úzkostí. Když se mazlíček naučí kolem 1. roku života například nebát veterináře (nebo vysavače, chvílí samoty atd.), tak se proti těmto strachů nejspíše obrní na celý život.

Pes po prvním roce života už stojí dvěma nohama v dospělosti. To ale ještě neznamená, že ty druhé dvě nemá symbolicky ještě ve štěněcím, citlivém věku. Některé věci se nemusí uspěchat, na individuální tempo vývoje a dozrávání je dobré brát ohled. S trochou nadsázky to můžeme přirovnat k mladým lidem. V osmnácti letech nám sice říkají, že jsme dospělí, to ale ještě vůbec neznamená, že už jsme všichni zralí a připravení se po hlavě vrhnout bez pomoci na všechny těžkosti dospělosti. Naši nejlepší čtyřnozí přátelé to nemají jinak.