Teorií o původu novofundlandských psů je několik. Všechny však jsou, jak už název tohoto plemene napovídá, spojeny s ostrovem Newfoundland.

Často se spekuluje, že toto plemeno má prapůvod v křížení indiánských a evropských rybářských psů. Někdy se zmiňuje, že ke genům tohoto plemene před stovkami let přispěl i, v současnosti vyhynulý, medvědí pes, kteří měli žít s Vikingy. 

Psi zdatní ve vodě 

Ať už dávné mixování plemene probíhalo jakkoliv, je doloženo, že v 18. století existovaly právě na Newfoundlandu dva typy silných, otužilých psů. Tamní rybáři je využívali pro tahání těžkých sítí i tonoucích z ledové vody, jako tažné psy, ale též hlídače majetku. 

Zatímco z mohutnějšího dlouhosrstého hafana se v budoucnu vyvinul novofundlanďan, krátkosrstí byli předky dnešních labradorských retrívrů. Zároveň v sobě mají i vzezření mastifů, neboť s portugalským mastifem, kterého na ostrov přivezli rybáři, byl pravděpodobně v minulosti novofundlanďan též křížen.

První zmínka přímo o novofundlanďanovi pochází roku 1765, kdy armádní důstojník a obchodník Georg Cartwright napsal, že s sebou na vzal na lov několik hafanů  - z nichž jeden byl právě novofundlanďan. 

V 19. století se plemeno dostalo do Evropy a historie zná řadu jeho "slavných" zástupců. Rybářský, pravděpodobně novofundlandský, pes měl například zachránit Napoleona během jeho útěku z Elby, poté co ho smetla vlna z lodi. Jméno a konkrétní identita tohoto chrabrého psího odvážlivce však nejsou známy. Napoleona prý nicméně držel nad hladinou do chvíle, než ho převzali námořníci.

Básnířka Emily Dickinsonová měla novofundlanďana jménem Carlo. George Gordon Byron dokonce svému milovanému novofundlanďanovi napsal epitaf. V něm svého zesnulého společníka oslavuje za jeho loajalitu a dobrou povahu. 

Napoleon, the Wonder Dog (Napoleon, úžasný pes) byl novofundlanďan, který v 19. století udělal kariéru v anglickém cirkusu. 

A hafan jménem Russ se zase zapsal do historie jako poslední psí společník hudebního skladatele Richarda Wagnera. Pohřbili ho u nohou jeho pána v parku vily Wahnfried nedaleko Bayeruthu. Psa tohoto plemene měl i Robert  F. Kennedy, jmenoval se Brumus. 

A novofundlanďan jménem Seaman byl počátkem 19. století členem náročné výpravy Lewise a Clarka.

Právě v 19. století měli kvůli restrikcím ohledně chovu tito psi téměř namále. Situace se začala lepšit až ve 20. století, i tehdy však do rozvoje chování tohoto psa neblaze zasáhly válečné konflikty.  

Kolem poloviny 20. století nicméně v Evropě konečně nastává příznivější situace. A chovatelství novofundlanďanů se začalo dařit. 

Pes, který má svatou trpělivost 

Novofundlanďan je, jak už bylo zmíněno, především ideální rodinný pes. Miluje své blízké - i děti, s kterými má velkou trpělivost a když ji ztratí, zpravidla se jen posune o kus dál, z centra nevybíravých dětských her. Rozhodně to není vhodné plemeno pro lidi pobývající často mimo domov. Novofundlanďané totiž velice špatně snášejí samotu. Také by měli žít v domě se zahradou, do bytu se nehodí. 

Je to velmi mohutné plemeno. Zatímco fena má v dospělosti mezi 50-60 kilogramy, pes může mít až 75 kilogramů. Dorůstají do výšky kolem 70 centimetrů. 

Novofundlanďani jsou loajální a učenlivá zvířata, která však mají při výcviku trochu vlastní hlavu, takže při něm budete potřebovat jistou porci trpělivosti. A též je začít s výcvikem v útlém věku - ovšem ve vlídném duchu.  Novofundlanďani jsou přívětiví, silní psi | zdroj: Pixabay

Je také třeba dohlížet, aby měl pes tohoto plemene přiměřenou denní dávku pohybu. U štěňat by měl chovatel přidávat pohyb postupně, šetrně a dohlédnout na to, aby si nehrála na tvrdém povrchu, nebo se nenamáhala častou chůzí do schodů.

Ačkoliv mají novofundlanďani od přírody dobrou imunitu a jsou odolní vůči chladu, mohou se  u nich během života vyskytnout nemoci jakými jsou například dysplazie kyčelního kloubu, šedý zákal, epilepsie či žaludeční torze - přetočení žaludku je bohužel častou příčinou smrti velkých psů. 

Jak již bylo řečeno, novofundlanďan byl vyšlechtěn jako záchranářský pes a vodu miluje, tudíž mu netřeba asistovat při koupání. Pokud má tento pes k vodě přístup, "zařídí" si to sám. Ostatně silný ocas mu při plavání, které si tuze užívá, slouží jako kormidlo. 

To, co sám nezvládne je ovšem pravidelné vyčesávání, neboť  má hustou srst s podsadou, kontrolu uší a očí a také ústní hygienu. 

A zbarvení? Novofundlanďané jsou černí, bíločerní, nebo v různých odstínech hnědé.