Labernese je křížencem čistokrevného labradorského retrívra a stejně tak čistokrevné linie bernského salašnického psa. Původní myšlenka byla dostat z obou psů – už tak vyhlášených společníků – to nejlepší a vytvořit tak plemeno ideálních asistenčních psů a čtyřnohých přátel obecně.

V  90. letech tak vznikla nadace Mira, pojmenovaná podle fenky retrívra Mirabelle, pramáti rodu. V prvních letech 21. století pak začal oficiální chovný program, který v podstatě trvá dodnes. Na psi určené ke vzniku nového plemene byly kladeny vysoké nároky co se týče vlastností i čistokrevnosti. Proto i když labernese nemá doposud mezinárodně uznaný standard, přesto spolky podílející se na jeho chovu dodržují poměrně přísná pravidla toho, co je a není pro labernese přípustné. 

Díky dědictví svých předků je labernese poměrně velký pes, vážit může až 50 kg a měřit kolem 70 cm. I jejich vzezření jako by přiznávalo plemena, ze kterých vzešel – hlava a čenich jsou širší a mohutnější, připomínající vzrostlého retrívra, poměry těla a tvar svěšených uší zase odpovídají bernskému salašnickému psu. Spojení inteligence obou plemen se projevuje v bystrém pohledu a projevu labernese. Srst má hustou, dvouvrstvou, spíše kratší. Obvyklé barvy jsou černá, bílá, žlutá či tmavěhnědá, povolená je srst jednobarevná či ve dvou a trojkombinacích barev.  

Někteří chovatelé o labernese mluví jako o něžných obrech – mají mohutnou stavbu těla, jsou ale citliví, neagresivní, inteligentní a obvykle velmi veselí. Právě pro svou povahu se labernese těší vzrůstající oblibě - někteří jejich chovatelé dokonce tvrdí, že není milejšího a věrnějšího psa.

Žádný gaučák

Samozřejmě, to bude tvrdit každý o svém psím miláčku, ale je pravda, že labernese dostal od retrívra i od bernského salašnického psa do vínku to nejlepší co se týče pozitivního vztahu k lidem. Milují svou rodinu, jsou trpěliví s dětmi, dobře snáší jiná zvířata. K cizím lidem nejsou agresivní, jakmile ale vycítí hrozbu, mění se v tvrdé hlídače.  

Samozřejmě, už jejich původ naznačuje, že to nejsou žádní lenoši, a tak vyžadují poměrně hodně fyzické aktivity a prostoru. U psa této velikosti ale nelze čekat, že to bude bytový "gaučák". Pro jejich temperament je potřeba vést výcvik důsledně, je to ale pes, který se dobře učí, a rozhodně bychom neřekli, že potřebuje tvrdou ruku nebo přísnost.

Předpoklad zakladatelů plemene se splnil a labernese se ukazuje být výborným asistentem nevidomých a postižených. V poslední době se pak objevují informace, že pro jejich přátelskou a otevřenou povahu vykazují skvělé výsledky při terapeutické práci s autistickými dětmi. Obecně se plemeni prorokuje velký potenciál pro canisterapii.

Labernese je tak vzácným příkladem křížence, u něhož se podařilo dokonale vybalancovat pozitivní vlastnosti dvou míšených plemen a získat z nich to nejlepší. Je to zkrátka ideální společník - ať už profesionálně při psí práci, nebo jako perfektní rodinný mazlíček a přítel.