Kousání různých materiálů, stejně jako třeba močení na předměty, které bychom nejraději měli nepokropené, je u králíků v podstatě normálním chováním. Ano, mohou nám vzniknout nepříjemné škody, takže bychom možná o destrukci měli chuť hovořit, ale ve skutečnosti jde jen o přirozené projevy, které jsou z divočiny přenesené do nepřirozeného prostředí lidského obydlí.

Když králík škrábe na koberci jako by hrabal hlínu, požírá nábytek a vybavení bytu z pro něj jedlého materiálu, okusuje dřevěné lišty stěn, hryže kabely či když si oblíbí k močení nějaký kout, který za tímto účelem nebyl zařízený – to všechno k němu patří a chovatel s tím musí pracovat ohleduplně. 

V jistých kontextech jde ale už hovořit o skutečném destruktivním chování. Tedy nadměrnému ničení svého okolí, které se navíc může stát nebezpečné i samotnému zvířeti. Důležitý je kontext. Často se například stává, že člověk negativně zareaguje na nějaké „běžné“ škody, například prokousnutý polštář. Mazlíček si ovšem podvědomě spojí, že i negativní reakce je forma pozornosti a pokud nedostatkem pozornosti trpí, pak rozpoutá opakující se ničení, kterým na sebe upozorňuje. Původně přirozené chování (zkusil nakousnout polštář kvůli zvědavosti a jeho struktuře) se změnilo v patologickou destrukci.

Podobně je důležitý kontext při posuzování toho, proč začal králík víc stříkat moč v bytě. Může jít o pachové upoutávání pozornosti, ba dokonce o pozitivně motivované. Něco jako „miluju tě, na, tu máš, označkuju si tě!“. Zároveň to může být projev dominance, „šéf jsem tady já“. Ani v jednom z těchto případů ale nejde o skutečný pokus o ničení a projev špatné psychiky. 

Nuda, stres i zdravotní problém

Jaké faktory mohou ovlivnit psychiku králičího mazlíčka natolik, že se uchýlí k destruktivnímu chování? Jeden z nejčastějších je nuda. To možná zní trochu banálně, ve skutečnosti je ale nuda, tedy nedostatek podnětů a stimulací, pro duševní pohodu naprosto drtivá. Znuděný králík hledá přirozeně možnosti, jak se zabavit a výsledkem bývá bezúčelná destrukce. Zodpovědný chovatel by se měl svému mazlíčku věnovat a pro chvíle, kdy ho nechává samotného, mu poskytnout dostatek vhodných hraček a zajistit bohatost prostředí, kde králíček žije.  

Můžeme hovořit i o destruktivním chování způsobeném zdravotním stavem. To je obvykle spojené právě s močením na nechtěných místech, které likviduje podlahy, koberce, čalounění a podobně. Zdravotními příčinami mohou být například artritida, infekce či ledvinové kameny. Králík nemá nad sebou takovou kontrolu, jak by potřeboval a výsledkem je nadměrně znečišťování okolí. 

Velmi široké pole příčin pak pokrývá obecně stres. Zvíře se může uchylovat k destruktivnímu chování jako k ventilu psychické nepohody, která může mít řadu důvodů. Typicky se stává, že králíka začne frustrovat vedle nedostatku pozornosti například stěhování do nového obydlí či změny v domácnosti. Zdrojem stresu může být nový mazlíček, dětský přírůstek v rodině či třeba nějaká změna v životosprávě.

Odborníci na králičí chování zdůrazňují onen několikrát skloňovaný kontext celé situace. Tím, že v podstatě každý destruktivní projev králíka může být v určitém kontextu normální a v jiném kontextu projevem psychické frustrace, kladou se před chovatele trochu detektivní nároky. Zkrátka: ušatý mazlíček se chová jinak než dřív a nese to s sebou destrukci? Musím zkusit zapátrat po příčině možného stresu a pokoušet se ji odstranit.

Lze najít řešení? 

Někdy je možné některé negativní projevy trochu tlumit tréninkem. Ten některým jedincům umožní být odolnější a nepropadat destruktivnímu chování tak snadno. Na druhou stranu je potřeba mít na paměti, že králíci opravdu všemu navzdory jsou poměrně jemná stvoření a řešit cokoliv například metodou tvrdé ruky pravděpodobně neponese ovoce.  

Pokud máme za to, že náš ušák netrpí stresem a jinými obtížemi, a přesto pořád řešíme škody na domácnosti, pak se asi musíme smířit s tím, že jde o jeho přirozený projev a součást králičí osobnosti. Přísností či dokonce trestáním nezmůžeme nic, proto nakonec platí, že když si chceme králíka ponechat, musíme mu trochu společné bydlení přizpůsobit. Dávat mu dostatek volnosti, ale držet si kontrolu nad jeho chováním. Zkusit umístit králičí záchodek do míst, které si zvíře zjevně vybralo, i když jsme ho původně plánovali jinde. Poskytovat mazlíčkovi dostatek hraček a předmětů, které může hlodat dle libosti. Ochránit všechny kabely a případně dřevěné povrchy, lišty a podobně.  

To jsou jen některé ze základních kroků. Pravděpodobně se časem ukáže, že když jsme se trochu dokázali králíkovi přizpůsobit my (v rozumné míře, samozřejmě) a nechtěli jen přizpůsobovat jeho nám, pak se ze vzájemného soužití ztratila pořádná porce rozčilování se nad škodami. Zůstává pak hlavně radost z veselého mazlíčka, ačkoliv to někdy může být trochu ničivý divoch.