Králík chovaný jako domácí mazlíček dokáže udivovat svými schopnostmi. Má-li šanci rozvinout svůj potenciál, je to inteligentní, hravý a přátelský tvor se složitým sociálním chováním. Svým lidem je schopen dávat najevo takovou lásku a náklonost, že jejich chovatelé s nadsázkou říkají, že králík je pro ně v podstatě něco jako ušatý pes. 

Přesto však tento tvor nezapře, že na rozdíl od koček nebo psů nebyli jeho předci v přírodě šelmami, ale kořistí. Domácí králíci sice ztratili většinu prudkých instinktů a nedůvěřivosti jejich divokých bratranců, jistá ostražitost jim ale zůstala. Králík se lehko vyleká prudkého pohybu, jakmile ale překoná útěkový reflex, uklidní se. Proč to ale někdy vypadá, že se děsí všeho nečekaného v místnosti? Je za tím třeba hledat unikátní složení králičího zraku, který dokáže přijímat vjemy takřka z celého králíkova okolí.

Široké zorné pole králíka tvoří skoro celý kruh, tmavě fialová výseč ukazuje malou oblast, kde se vytváří obraz přímým pohledem obou očí. | zdroj: perception28.wordpress.com

Pokud jde o šíři zorného pole, uvádí se někdy jako příklad zázraků přírody sovy a na králíky se trochu nefér zapomíná. Přitom tihle ušáci postavili své evoluční přežití právě na schopnosti rychlé reakce, což by bez skvělé orientace v prostoru nešlo. Králičí pohled tak díky kombinaci tvaru lebky a očí pokrývá plochu takřka celého kruhu, tedy. A ještě přesněji: koule, protože okraje zorného pole jej varují i před tím, co se děje nad ním. Malá slepá místečka mají jen těsně za ušima, před čumákem a nad temenem. 

Jinak ale skoro není možné se ke králíkovi přiblížit nepozorovaně, pokud vám nepomáhá terén, maskovací barvy nebo dravčí hbitost. Jediná nevýhoda takhle širokého zorného pole je, že trojrozměrný obraz, daný složením vjemů obou očí, vzniká jen v úzkém výseku o úhlu asi 30°. Při odhadování vzdálenosti objektu si tak králík musí pomáhat pohupováním hlavy, což se dá někdy sledovat i u domácího mazlíčka a některé chovatele může zneklidnit, zda jde o zdravý projev.

Evoluční výhodu někdy stírá šlechtění. V případě domácích králíků se objevují takové varianty srsti, které by v přírodě nebezpečně stínily zorné pole směrem dozadu. | zdroj: Pixabay

Složení králičího oka ukazuje, že jde o tzv. soumračné zvíře, tedy že je nejaktivnější ráno a večer. Jejich oči jsou totiž vybaveny až trojnásobným počtem tyčinek oproti lidem. Tyto buňky umožňují sledovat kontrast světel a stínů a jsou tedy klíčové pro soumračné “černobílé” vidění.

Králíci tedy v šeru a tmě vidí mnohem lépe než my. Hůře vybavení jsou v oblasti očních čípků, tedy buněk zodpovědných za vnímání barev. Jejich přesná struktura je u králíku dosud málo prozkoumaná, podle dostupných zdrojů se ale zdá, že jejich obraz se skládá hlavně z modré a zelené barvy, zatímco pro červenou jsou špatně vybavení. Rozložení čípků je navíc nepravidelné, ale není úplně jasné, jak si tedy králičí barevný obraz představovat. 

Určitě vnímají celou vlnovou délku světla, snížená ale bude pestrost barev a jejich kontrasty, což je podobné, jako například u psů. Zajímavé také je, že králičí žlutá skvrna - místo s největší koncentrací čípků, které nám umožňuje sledovat drobné detaily – je málo výrazná. To by mohlo znamenat, že králičí obraz je jaksi zrnitý a bez drobných detailů.

Nicméně je potřeba zdůraznit, že zrak nesmíme vytrhávat z kontextu ostatních smyslů. Lidské oči skutečně patří ve zvířecí říši mezi ty lepší, což se ovšem nedá říci o našem čichu či sluchu. Jistě nepřekvapí, že tvorové vyznačující se velkýma ušima a vždy pohotovým čumáčkem skládají své vnímaní reality z mnohem širší a jemnější škály zvuků a pachů. Když jste divoký králík, není nakonec tak důležité vidět ostré detaily. Podstatnější je vědět, jestli se k vám z nějakého směru neblíží dravec. A v tomto jsou ušáčci opravdu nedostižní.