Papoušci, kteří mohou v bytě volně létat, bývají obvykle nezávislejší a sebevědomější. Proto je opravdu žádoucí vyjít mláďatům vstříc už při prvním rozletu. Jelikož se v domácích chovech nacházíme v nepřirozeném, nepřírodním prostředí, je potřeba dbát několika zásad, aby učení se letu probíhalo co možná nejlépe.
První lety jsou velmi neohrabané a nedokonalé. Ano, v přírodě by mnohé druhy sice s ohledem na bezpečí nemohly volit polohu hnízda. Doma ale přeci jen můžeme mazlíčkům vyjít trochu vstříc a při prvních pokusech o let pouštět malého papouška jen do malých výšek. Místo, odkud vylétá, umísťujme proto jen do výšky zhruba na úrovni sedačky či konferenčního stolku.
Klid, trpělivost a bezpečí především
Pokud chovateli na ptáku opravdu záleží, dá si tu trochu práce a zajistí si obydlí, aby bylo „papouškovzdorné“. Je proto dobré odstranit z tréninkového prostoru cokoliv, co by se při nekontrolovaných přistáních mohlo rozbít. Určitě je potřeba zatáhnout závěsy, záclony či alespoň rolety, aby zvíře nenaráželo do holého skla. Dveře i okna samozřejmě musí být zavřená a rozhodně by neměl být přítomen další mazlíček, ve kterém by potácivý ptáček probouzel lovecké pudy.
Při celém letovém výcviku zachovávejte klid, panika není na místě. I tvrdý dopad či náraz do nábytku je lepší řešit poklidně, papouškovi by se za normálních okolností nemělo nic stát. Mládě zvedejte bez prudkých pohybů, klidně s konejšivými slovy. Samo zvíře potřebuje uklidnit a ne si spojovat létání se zmatkem a úzkostí.
I u starších, zkušenějších papoušků je třeba dbát některých zásad leteckého provozu v bytě. Mazlíček by nikdy neměl zůstávat bez dozoru, což je nejlepší prevence někdy zcela nečekaných nehod. Na prvním místě je vždy bezpečí zvířete, v tom spočívá primární zodpovědnost každého chovatele. Kupříkladu i když panuje horký den, přesto musíme dbát o to, aby při letu byla zavřená okna a vypnuté všechny větráky v místnosti.
Pokud necháváme papouška létat po delší době, opět dávejme pozor na výšku vypuštění. Život bez létání je pro ptáky nepřirozený a může se stát, že ačkoliv je to proti jejich přirozenosti, prostě zapomenou na svou obratnost a chvíli jim trvá, než letové schopnosti zase rozhýbou.
Volné venkovní létání je pak samostatnou kapitolou pro velmi zkušené chovatele a cvičitele. Vždy existuje riziko, že i nejlépe naučený papoušek se něčeho nečekaně vyleká a jeho let nabere nechtěný směr.
Ještě dodejme, že při volném létání papoušků po bytě je potřeba dodržovat poměrně úzkostně hygienu. To sice platí při každém chovu zvířat a samozřejmě zodpovědný chovatel papoušků ví, že klec jim má udržovat čistou. Přesto lze asi zkonstatovat, že ptačí exkrementy mohou být skutečnou bakteriální náloží a až příliš těsný kontakt s nimi může chovateli – či jeho zvědavým malým dětem – připravit nepříjemně infekční chvilky.
Základní pravidlo na závěr platí: nebojte se ptačího létání. Papoušci si volnost zaslouží a potřebují ji, vždyť nejkrásnější jsou stejně v letu. Proto není škoda i jen malého úsilí vynaloženého k letovým výcvikům mladých papoušků, případně k přípravě bytu k volnému létání starších jedinců.
Vstoupit do diskuze (0)