Aymara pruhovaný (Bolborhynchus lineola) se dnes v přírodě vyskytuje na několika místech: ve výšinných pralesích od jižního Mexika po Panamu, v Andách od západní Venezuely po Peru a v menší míře v horách Bolívie a Kolumbie. Vyskytuje se tedy na poměrně velkém území, jednotlivé enklávy ale nejsou propojené – to naznačuje, že dřív musel být rozšířený mnohem více a mýcení lesů jednotný habitat rozbilo. Není ale vedený jako ohrožený a podle všeho se druhu jako celku velmi daří i navzdory lidské činnosti.

Aymarové přespávají vysoko v korunách stromů, většinu dne ale tráví v přízemních patrech lesa. Nejsou vlastně moc nadšenými letci a při ohrožení spíše utíkají do úkrytů v podrostu, než že by se snažili uletět. Vzhledem k jejich vysoce položenému území výskytu (až do výšky kolem 3300 m n. m.) jsou velmi odolní vůči chladu. Dokonce do té míry, že si užívají i sněhové koupele. Vytváří malá hejna šesti až třiceti ptáků. Živí se ovocem, semeny i larvami hmyzu.

Pořádně ohebný papoušek

Velikostí jsou podobní andulkám, průměrně měří okolo 16 cm a váží asi 50 g. I tvar těla, hlavy a zobáku andulky připomíná, byť pochopitelně s tímto australským druhem nijak spříznění nejsou. Přírodní zbarvení tvoří odstíny zelené s černými linkami či vlnovkami na okrajích peří, což dalo papouškovi jméno. Černá se objevuje i na křídlech, nemá výrazné ozobí jako andulky. V podstatě neexistuje výrazný rozdíl mezi pohlavími.

Má některé zvláštnosti, které mohou nezkušené chovatele překvapit. Například při hře ohýbá hlavu a tělo do neobvyklých úhlů, při odpočinku se zase staví do takřka horizontální pozice.

Aymara se sice chová v zajetí už dlouho, pro své nenápadné zbarvení ale nepatřil mezi úplně nejpopulárnější papoušky. Před časem se ale začaly šířit barevné mutace, které se v přírodě nevyskytují a které činí z aymary už opravdového konkurenta andulek. Na burzách je dnes pták k sehnání v pestrých barvách, ať už jde o modrou, bílou či mimořádně krásnou žlutou.

Tichý, klidný a přátelský pták

Aymara má ještě jednu obrovskou výhodu, která mu dává značný potenciál k růstu oblíbenosti. Na papouščí poměry je to totiž výjimečně tichý a klidný pták. Komunikují mezi sebou a se svým okolím takřka neslyšitelným "mrmláním" a když už volají, nejde o ohlušující jekot s nepříjemně ostrým tónem, jaký je typický mnoha jiným druhům.

I povahou jsou to mírní, přátelští tvorové. Své chovatele baví širokou škálou interakce, známí jsou i tím, že si velmi užívají koupele a vodní hrátky. Hodně majitelů popsalo zvláštní zálibu ve vyhledávání úkrytů například v hromadách prádla, kde jsou schopní aymarové strávit dlouhé hodiny – snad jde o ozvuk přirozeného prostředí a schovávání se v podrostu. Umí se i poměrně dobře učit mluvit a napodobovat zvuky okolí.

Je vlastně s podivem, že aymarové nevládnou žebříčkům nejoblíbenějších papouščích druhů. To se ale může brzy změnit. Jejich ceny na burzách klesají, protože rychle přibývá nových chovatelů. K tomu si přidejte milou a hlavně tichou povahu, malý rozměr a nízké nároky na péči – a dostanete skvělého kandidáta na ideálního mazlíčka.