Možná překvapí, že se najde řada veterinářů a odborníků, kteří před přípravou domácí kočičí krmě spíše odrazují. Vždyť u lidského jídla je to jasné – domácí je při dodržení základních zásad skoro vždy lepší než kupované, vysoce zpracované potraviny. Právě v „dodržení základních zásad“ ale může být u koček onen háček, neboť tato zvířata mají své specifické výživové potřeby. Než ale zmíníme nevýhody domácího přípravy, uveďme některé hlavní důvody, proč jim naopak domácí stravu chystat.

Nejistá kvalita vyráběného krmení

Trh s vyráběným kočičím krmením je plný značek a druhů žrádla. Opakovaně se ale v minulosti při kontrolách ukázalo, že ne všichni výrobci byli schopni dodržet garantovanou kvalitu. Je to podobné lidské stravě, dlouho navíc platilo, že zvířecí krmení není tak přísně hlídáno na obsah nevhodných látek. U prémiových výrobců je garance kvality o něco vyšší, nikdy ale není tak stoprocentní, jako když víme, co přesně jsme mazlíčkovi do jídla dali.

Touha po nejkvalitnějších ingrediencích

Tato motivace pro domácí vaření se úzce týká výše uvedeného. Jedna věc je, když se rozhodneme kočce koupit to nejdražší krmení, které hlásá, že je jen z čistého masa a bez přidaných látek – a druhá věc je, zda takové reklamě můžeme věřit. Nemluvě o tom, že některé dostupnější značky krmení prostě chtě nechtě různé přidané látky mají. To může být dáno nejen leností výrobců, ale i snahou o trvanlivost či vylepšování vzhledu a chuti. Doma máme tento bod mnohem více pod kontrolou, pokud tedy samozřejmě věříme námi používaným surovinám.

Vybíravé kočky

O kočkách se říká, že mají mlsné jazýčky – a je to velmi často pravda. Nejeden chovatel už se setkal s tím, že otevřel drahou a doposud oblíbenou kočičí konzervu, jen aby sledoval svého kočičího miláčka, kterak nad jídlem najednou ohrnuje nos. Ideálně v situaci, kdy ve skříni je dvacet dalších stejných konzerv. Nechutenství někdy bývá u koček symptomem nemoci, velmi často je to ale otázka změn v chování či osobních preferencí. Domácí příprava kočičí stravy umožňuje mnohem efektivněji pracovat s různými variacemi chutí a s hledáním nejoblíbenější kombinace ingrediencí.

Cena

Cena je pro řadu chovatelů stále důležitějším faktorem. Každý by chtěl své kočce dopřát jen to nejlepší, náklady na kupování prémiových, skutečně kvalitních značek ale neustále rostou. Při snaze ušetřit na kupovaném žrádle pak snadno hrozí, že se dostaneme do sféry nevhodného či nutričně nedostatečného složení. Domácí kuchyně může být v tomto případě výrazně úspornější, i když užívá jen ty nejlepší ingredience.

Zdravotní důvody

Specifickou motivací pro domácí přípravu kočičího krmení jsou zdravotní důvody. Někteří mazlíčci mají tak specifické dietetické nároky – dané například různými alergiemi či prodělanými nemocemi – že se bez speciální stravy neobejdou. Nabídka krmení ale nemusí být vždy taková, aby zvláštním potřebám plně dostála.

Nevýhody

Jak jsme uvedli, kromě výhod domácí přípravy existují i jisté nevýhody, či přesněji obtíže, kterým musí chovatel čelit. Časová náročnost je mezi nimi překvapivě ta nejmenší.

Nutriční nedostatky

Jak jsme již naznačili v úvodu, kočičí výživové potřeby jsou poměrně specifické a liší se jak od lidských, tak třeba od psích. Trochu zjednodušeně lze při srovnání uvést, že pro psy se chystá strava snáz. Kočičí zažívání si zachovalo mnohem silněji charakter pravého masožravce, což znamená, že vyžaduje vysoké obsahy zvířecích bílkovin. To platí i pro psy, ti ale lépe zpracovávají i rostlinné sacharidy. Kočky navíc potřebují specifické aminokyseliny a vitamíny, které jejich metabolismus neumí vyrobit. Při volném životu tyto potřeby sanuje to, kdy zvíře sní svou kořist celou i s orgány – při domácí stravě se ale na některé tyto látky může zapomínat.

Jedna studie z USA uvádí, že při pokusném vyzkoušení domácích kočičích receptů se podařilo na chovatelských webech najít celou stovku z doporučovaných, které ve skutečnosti nesplňovaly dostatečné výživové hodnoty. Nejčastěji chyběl dostatek železa, vitamínů E a B1, cholinu a taurinu. Jde o nutrienty, jejichž nedostatek se nepozná hned, v delším horizontu ale vede k různým závažným komplikacím a kolapsům orgánů.

Nebezpečí patogenů

K domácí stravě se často přistupuje, když chceme mít co nejlepší a nejčistší složení zvířecího krmení. Tento v podstatě správný přístup ale skrývá jisté nebezpečí: taková „čistá“ strava mnohem snáze podléhá zkáze, než průmyslové krmení doplněné o různé konzervanty a podobné látky. Domácí strava se v kočičí misce v pokojové teplotě mnohem rychleji kazí, navíc už při její výrobě hrozí, že nám ingredience napadly plísně či bakterie. U kvalitní, dobře míněné kočičí stravy je navíc možné, že budeme pracovat se syrovým masem. V takových případech se nebezpečí nákazy bakteriemi salmonely nebo e.coli ještě dále stupňuje.

Nevýrazná chuť

Tento bod je opačnou stránkou problematiky chuti, o které jsme hovořili výše. Rádi bychom v kočkách viděli na přírodu naladěné mazlíčky, kteří kvalitní stravu poznají i na chuti. Někdy je to s nimi ale jako s některými dětmi: zelenina potěší, hranolky s kečupem nadchnou. Sice jsme řekli, že kočky mohou začít průmyslově vyráběnou stravu odmítat čistě kvůli změnám preferencí, zároveň ale platí, že právě kvůli chuti na ní mohou tvrdošíjně trvat. Domácí strava postrádá některé zlepšovače chuti a vůně a může se tak stát, že chovatel se bude marně snažit svůj jinak kvalitní výtvor kočce nabídnout jako něco chutnějšího než doposud servírovaná plechovka.

Neexistuje jasná odpověď na otázku, zda kočce připravovat domácí krmení nebo ne. Vše je otázka nejen přístupu a možností chovatele, ale i individuálních preferencí toho kterého mazlíčka. Není nic špatného na tom tuto cestu zkoušet – třeba se ukáže být lepší pro kočku i jejího člověka. Je ale potřeba dopředu sebekriticky počítat s tím, že ne každá kariéra kočičího kuchaře se zdaří podle představ.