Strava pískomila je poměrně pestrá, základ ale tvoří, jako u všech hlodavců, rostlinná semena a zrniny. Pískomila bychom měli krmit jednou denně a to večer. Teoreticky jsou ideální různé směsi, musíme ale pečlivě vybírat a mít jistotu, že dáváme zvířátku obiloviny čisté a výživné.

Některé dopředu namíchané směsi navíc můžou mít složky, které zrovna našemu pískomilu nechutnají, a tak zbytečně polovinu vyhazujeme. Nejlepší je zjistit, co konkrétně chutná, nakupovat na váhu jednotlivé obiloviny a míchat si směsi sám. Obecně platí, že by neměla být převaha olejnatých semen.

Otázkou je podíl oříšků – pískomilům moc chutnají, někteří chovatelé ale uvádějí, že pro zvířátka chovaná v zajetí nejsou vhodné. Jsou totiž kalorickou bombou a pískomil může ze směsí vybírat jen je a zbytek odmítat. Zvažte, zda nepřistupovat k oříškům jako k pamlsku, který není přimíchán do hlavního jídla.

Vedle suché složky potravy má pískomil jako doplněk i čerstvou zeleninu a ovoce. Zelenina je vhodná kořenová i listová, vždy čerstvá a vždy syrová. Ovoce je zase spíše pamlsek a dáváme ho jen v malém množství. Nejvhodnější je kousek jablíčka, hrušky či třeba kulička hrozna.

Pískomil je "opatrný" všežravec. Tím míníme to, že v přírodě si občas pochutná i na nějaké živočišné potravě, není to ale jeho primární zdroj živin. I my mu tak můžeme přilepšovat cvrčky, šváby či moučnými červy, případně nějakou suchou živočišnou směsí. Některé krmné směsi mají již živočišnou složku v sobě, můžeme se potkat i s pískomily, co ji úplně odmítají. Nevadí to, nejsou na živočišné stravě existenčně závislí.

Pískomil ocení i trochu sena – je dobré mu jej přidávat s podestýlkou. Co chce, to sní, zbytek zužitkuje v pelíšku. Má rád i čerstvé zelené rostliny jako jetel, listy maliníku, traviny jako řebříček či starček. Při trhání planých rostlin ovšem dávejme dobrý pozor, ať si pískomila něčím nepřiotrávíme.

S pamlsky opatrně

Z doplňkového krmení stojí za zmínku různé dropsy, vitamínové doplňky a podobně. Pískomil by měl všechny živiny dostat z běžného krmení, dobře rozmyšlenými a dávkovanými vitamíny se ale nemusí nic zkazit.

Naopak u pamlsků dávejme pozor – některé obsahují vejce či mléčné produkty a i když někteří chovatelé uvádějí, že to nevadí, jiní odborníci se domnívají, že je zbytečné je pískomilovi dávat. I "čisté" dropsy jsou v podstatě založené jen na cukru a nemají pro pískomila velkou výživovou hodnotu. Chceme sice zvířátku dělat radost, ale není asi důvod jej příliš rozmlsat.

Z doplňků je ale vhodná sépiová kost, která dodává pískomilům vápník, a zároveň si na ní můžou dobře hlodat zuby. Jinak jsou na obrušování zubů dobré i větve.

Jak je to s vodou?

Pokud jde o vodu, pískomil má výhodu v tom, že je to pouštní tvor, který ji skoro nepotřebuje. Pije velmi málo, v přírodě často přijímá vodu jen z rosy a pojídáním rostlin. Tomu odpovídá i to, že vylučuje jen velmi malé množství velmi koncentrované moči. Chovatelé se v přístupu k vodě neshodnou.

Někdo říká, že se nemá pískomilovi vůbec dávat napáječka, protože pak pijí více, než jejich metabolismus zvládá. Od většiny chovatelů se ale dozvíte spíše to, že k čerstvé vodě má mít pískomil přístup, jen není potřeba to s objemem napáječky přehánět. I když pije málo, měníme vodu každý den.

Závěrem je potřeba zdůraznit, že pískomil nad svým jídlem moc nepřemýšlí. Hlodavčí instinkt mu říká, že má žrát, dokud je co. To podtrhuje naši zodpovědnost za pískomilí zdraví – všechny problémy jako obezita, nedostatek vitamínů či přerůstání zubů jdou na vrub toho, že jsme mu něčeho dali příliš mnoho nebo příliš málo. Máme-li svá zvířátka rádi, musíme tedy dobře přemýšlet nad tím, jak je krmíme.