Jezevčík hladkosrstý standardní

Země původu:: Německo
Hmotnost psa:: 6-9 kg
Hmotnost feny:: 6-9 kg
Barva:: hnědá; červená (možnost příměsi černé); černá s hnědým pálením; barva divočáka; červenožlutá; žlutá (možnost příměsi černé); tygrovaná; čokoládová aj.
Skupina FCI:: 4 jezevčíci
Sekce FCI:: 1 jezevčíci (s pracovní zkouškou)
FCI:: standard

Informace
Taxonomie

Jezevčík hladkosrstý (krátkosrstý) standardní je největší varianta hladkosrstého jezevčíka. Výška ani přesná hmotnost není stanovena standardem, podmínkou však je, aby obvod hrudníku přesahoval 35 cm a hmotnost by měla být menší než 10 kg, to je maximum.

Historie a původ

Hladkosrstí jezevčíci vznikli pravděpodobně ve 14.-15. století z francouzských bassetů a pinčů. Jezevčíci jsou nejstaršími německými loveckými psy. Proto se i dnes využívají k myslivosti. Loví vysokou i drobnou zvěř (např. jezevce, králíky, srnce, divoká prasata, lišky).

Povaha a charakter

Jako každý jezevčík je tvrdohlavý, odvážný a dominantní. Je ale velice vhodný do rodiny, protože je to skvělý domácí mazlíček. Je zvědavý, houževnatý, mazaný, ostražitý, vynalézavý, neposlušný, paličatý, oddaný, milý, mazlivý, přítulný.Nemá rád hrubé zacházení.

Plemenný standard

V roce 1888 byl založen v Německu Klub milovníků jezevčíků a také byl přijat jejich první standard. FCI skupina IV. - Jezevčíci, oficiální zkratka: J, JTK. Číslo standardu je 148 / 09.05.2001 (Německo).

Stavba těla

(Tělesné znaky jezevčíka podle plemenného standardu Kennel Clubu.) Morda (odborný název pro čenich, tlamu, pysky): Zuby silně vyvinuté, špičáky masivní, které do sebe dobře zapadají. Čelisti silné, s pravidelným, úplným a dokonalým nůžkovým skusem, to znamená horní zuby těsně přesahují dolní a jsou zasazeny kolmo k čelisti. A chrup musí být úplný. Oči : Středně velké, mandlového tvaru a jsou hluboko zasazené. Uši : Jsou vysoko nasazené, ne příliš vpředu, široké, přiměřeně dlouhé a dobře zaoblené (nesmí být špičaté ani mít záhyb). Přední okraj těsně přiléhá k lícím. Hlava a lebka : Musí být dlouhá, když se podíváme z vršku klínovitá a z boku se plynule zužuje ke špičce nosu. Lebka je jen málo klenutá. Krk : Je dlouhý, svalnatý, čistý a bez laloku. Přechází půvabnou linií v plece a hrdě nesený vzhůru. trup : Je dlouhý a dobře osvalený, plece šikmé, hřbet za výrazným kohoutkem rovný s mírně klenutými bedry. Bedra jsou krátká a silná, hrudní kost muhutná, tak vystupující, že po obou stranách vidíme jamky. Žebra jsou dobře klenutá, sahají daleko dozadu a spodní linie mírně stoupá k břichu. Záď : Trup je plný, široký a silný. Dobře osvalený, záď dlouhá, kulatá, široká s dobře vyvinutými svaly, lehce se svažujícími k ocasu. Pánev silná, dobře vyvinutá, málo šikmá a ne moc krátká. Ocas (prut) : Je nasazen v prodloužení hřbetu a je mírně zakřivený. Nesmí mít uzly nebo zálomky. A nesmí být nesen příliš vysoko, ani se dotýkat země. Tlapky : Přední musí být velké a široké, hluboké a uzavřené, rovné nebo velmi mírně stočené ven. Zadní by měly být menší a užší. Přední nohy : Lopatka je dlouhá, široká, pevná a šikmá, asi 45 stupňů od vodorovné linie na velmi robustním hrudníku. Nadloktí přiléhá těsně k žebrům, ale volně se pohybuje. Předloktí je krátké, se silnými kostmi, mírně se stáčí dovnitř. Při pohledu z profilu je téměř rovné, nemusí se stáčet dopředu nebo dozadu - to naznačuje špatný zdravotní stav. Srst : Je krátká (odtud název krátkosrstý), hustá, lesklá a hladce přiléhající. Na žádném místě těla jezevčíka by se neměla vyskytovat místa bez srsti : příliš jemné, tenké chlupy, kožovité ukončení slechů, neosrstěná místa nebo příliš hrubá či bohatá srst. Prut nemá být příliš bohatě osrstěný.

Taxonomie