Bekyně zlatořitná (Euproctis chrysorrhoea) je polyfágní druh motýla, jehož housenky poškozují listy dřevin žírem. V Česku housenky způsobují při přemnožení rozsáhlé holožíry, patří mezi obávané listožravé škůdce. Areálem rozšíření bekyně zlatořitné je Evropa, kde je běžným druhem. Běžná je také v ČR. Rozpětí křídel dospělce je asi 30 až 35 mm. Dospělci mají křídla bílá. Zadeček samiček je ozdoben hustým chumáčem rezavého chmýří. Mladé housenky jsou černohnědé s červenými a bílými skvrnami, nápadnými oranžovými bradavkami a rezavými chloupky. Přezimují housenky v zámotcích na koncích větví. Na jaře vyžírají pupeny, květy, rašící listy i vyvíjející se plody. Přes den pobývají ve spředených listech. Kuklí se v červnu a v červenci, dospělci se líhnou od července. Samičky kladou vajíčka na listy a větve a pokrývají je chloupky vytrhanými ze zadečku. Vyskytuje se v lesích, parcích či zahradách. Housenky se živí listy listnatých stromů, častým hostitelem bekyně zlatořitné je dub, přednostně však parazituje na hlohu (Crataegus), a poškozuje i okrasné a ovocné dřeviny. Bekyně zlatořitná je napadána mnohými parazity a je kořistí pro hmyzožravé živočichy. Bekyně zlatořitná je obávaný patogen stromů. Vyskytuje se v populačních vlnách, při kterých dochází k úplným holožírům. Bekyně zlatořitná může opakovaným žírem oslabovat stromy které můžou podlehnout a uhynout. Příznakem napadení je zápředek s množstvím zimujících housenek v bezlisté koruně. Chloupky na povrchu housenky mohou způsobit alergické reakce.