Nádorová onemocnění u psů jsou závažným tématem z několika důvodů. Na prvním místě jde o životy mazlíčků a starost chovatelů o ně. Zároveň mechanismy karcinomů a sarkomů se ve psím těle velmi podobají fungování nádorů v těle lidském. 

Vědci ve své práci, publikované v magazínu PLOS Genetics, představili zjištění mutací v psím genomu, který zvyšoval riziko rozvoje histiocytického sarkomu – vzácného nádorového onemocnění krve. To je přitom velmi agresivní a vykazuje velmi vysokou úmrtnost. Podařilo se přitom určit šest genetických variant, které riziko této formy rakoviny zvyšují, stejně jako identifikovat čtyři nová místa v genomu, která jsou s chorobou spojená.

Tato forma sarkomu se přitom objevuje jak u psů, tak u lidí. Je důležité, co jsme naznačili na začátku: existují plemena, která mají pravděpodobnost výskytu nádorových onemocnění vyšší. A právě s nimi vědci ve svém výzkumu pracovali, když sekvenovali DNA ze vzorků krve těchto náchylných plemen: bernští salašničtí psi, rotvajleři a zlatí a hladkosrstí retrívři. Šlo celkem o 172 psů, u kterých byl hystiocytický sarkom diagnostikován a 128 psů nezasažených.

Mutace zvyšovaly riziko výskytu

Analýza DNA určila pět oblastí chromozomů, které dohromady zvyšovaly nebezpečí vzniku sarkomu – tedy místo genetické predispozice těchto plemen. Mutace v těchto oblastech výrazně zvyšovaly riziko, že se u psů v průběhu života tato forma rakoviny objeví.

Navíc se při tom ukázalo, že tři z těchto pěti oblastí mají širší efekt a mutace v nich nezvyšují jen nebezpečí hystiocytického sarkomu, ale navíc i vývoj lymfatických nádorů a osteosarkomů u rotvajlerů a tzv. mastocytomu (zákeřný a poměrně často se vyskytující nádor na kůži) u retrívrů a bernských salašnických psů.

Vědci pracující na výzkumu zdůrazňují jeho význam především pro studium rakoviny lidské. Hystiocytický sarkom má jen omezené diagnostické nástroje a možnosti léčby. Pokud by se dal odhalovat na genetickém základě ve velmi rané fázi, možnosti lékařů by se zvýšily.

Diagnostikou k předcházení rizika

Pokud se ale vrátíme zpátky k pejskům, i pro ně výsledek může být dobrá zpráva. Ano, je pravda, že identifikace genetické predispozice určitých plemen k jistým formám rakoviny je zajímavým faktem, ohroženým psům ale nijak nepomáhá. Na druhou stranu ale díky možnosti poznání mechanismů rakoviny u člověka skrze psy se výzkumu věnuje značná pozornost.

Snad by se tak do budoucna dalo uvažovat o možnostech diagnostiky za účelem předcházení rizikům a případně včasné léčby. Je bohužel smutným faktem, že predispozice k zákeřné rakovině mají některá plemena vepsána hlouběji do genů, než jiná. Zároveň ne u každého jedince musí nutně ke zhoubnému bujení dojít. Vědecké analýzy DNA by tak do budoucna mohly přinést klid nejen lidem, ale i majitelům ohrožených psů.