Močové kameny čili urolity jsou shlukem různých minerálů rozpuštěných v moči. Vytvářejí se v močovodu mezi ledvinami a měchýřem a většina z nich neškodně odejde z těla. Někdy ale mohou narůst do nebezpečných rozměrů.

U psů se vyskytuje několik druhů kamenů, například usazeniny fosforečnanu amonného (struvity), šťavelanu vápenatého, soli kyseliny močové (uráty) či některé vzácnější krystalizující látky. Zajímavé přitom je, že existují rozdíly mezi plemeny – tak například uráty jsou poměrně vzácné, často se ale vyskytují u dalmatinů. 

Příčin vzniku může být celá řada. Například fosforečnan amonný je v moči přirozeně rozpuštěný. Když se ale změní pH tekutiny, obvykle kvůli činnosti bakterií při nějaké infekci vylučovací soustavy, tak moč zhoustne a látka se začne srážet – vznikají struvity. Podobný mechanismus ale nemusí způsobit jen bakterie, stačí různé metabolické změny v těle, nerovnováha látek a přijímání tekutin či ve vzácných případech i vrozené poruchy. 

Příznaky

Trápení s močovými kameny většinou prozradí bolestivé projevy při močení. Může se vyskytnout krvácení, bolestivé naříkání a křeče, snaha olizovat si močovou trubici jako by to bylo zraněné místo. Také se objevují nepravidelnosti, ať už močení zadržované či naopak neobvykle časté. Asi nejnebezpečnější stav je, když pes úplně ztratí schopnost močit – v takovém případě hrozí porucha ledvin, prudké záněty, nebo dokonce akutní smrt. K tomu naštěstí dochází jen výjimečně. 

Máme-li podezření na močové kameny, je potřeba navštívit veterináře. Ten obvykle správnou diagnózu určí s pomocí rentgenu či ultrazvuku. Někdy se u preventivních prohlídek může odhalit nebezpečí budoucího vzniku kamenů z krystalů látek ve vzorku moči. Jak už jsme naznačili, některá plemena mohou být náchylnější než jiná. Vedle zmiňovaných dalmatinů jsou to například angličtí buldoci, shih-tzu, bišonci, lhasa apso ale třeba i němečtí ovčáci. Vždy ale samozřejmě záleží také na dispozicích konkrétního jedince. 

Léčba

Pro léčbu někdy stačí změny v jídelníčku spojené s medikací – to může vést k samovolnému rozpuštění kamene. Záleží ale na tom, o jaký konkrétní typ jde. Například struvity se dobře rozkládají pomocí speciální diety.

Kameny mohou mít velikost od zrnek písku po poměrně velké kusy. Menší z nich se přitom někdy daří vypláchnout pomocí speciálního katetru. Dnes už rutinní operací, která je ale podmíněna dobrým zdravotním stavem psa, je pak chirurgické odstranění kamenů. 

Prevencí močových kamenů je dostatečný přísun tekutin a ideálně identifikované predispozice psa k jejich tvorbě. V takovém případě lze totiž reagovat správným nastavením jídelníčku nebo opět přidáním medikace. Bohužel, některé typy kamenů v podstatě prevencí zastavit nejde.

Pes, který už močové kameny prodělal, jimi může kdykoliv trpět znovu. Pokud se je tedy daří po odstranění zachytit a identifikovat, je možné se tomu přizpůsobit a pokusit se jim předcházet do budoucna. Největší zodpovědnost majitele psa pak spočívá v pozornosti. Měli bychom si udržovat přehled o tom, jak náš mazlíček funguje a zda nemá nějaké rané příznaky kumulujících se problémů v močovodech. To je naštěstí díky zvyku psy venčit dobře splnitelné.

Jako vždy navíc platí, že opatrnost je lepší než lehkovážnost. Pokud se nám zdá, že je při močení něco v nepořádku – i když na začátku nemusí jít vůbec o bolest, ale jen o nepohodlí – je lepší podstoupit preventivní vyšetření, než později muset situaci řešit chirurgicky.