Ke vzniku rozštěpu dochází už v embryonální fázi vývoje, kdy v podstatě nedojde k přirozenému spojení částí lebky utvářejících obličejovou část. Vzniká tam abnormální otvor mezi nosními dutinami a ústy. Rozštěp patra je vyloženě fyzickou záležitostí, nejde o projev nějaké mentální retardace či psychické poruchy – v tomto směru panují možná ještě jisté předsudky. Problém je v tom, že rozštěp může být podle závažnosti i poměrně nevzhledný, nemluvě o fyzických komplikacích s ním spojených.

Pokud kočka trpí rozštěpem, mohou jeho přítomnost doprovázet následující symptomy: výtok z nosu, kašel, aspirační pneumonie (viz níže), problémy s dechem či u koťat obtíže se sáním mléka. S tím vším pak souvisí pomalý růst, ztráty hmotnosti, nedostatečná chuť k jídlu. Sám rozštěp patra většinou neohrožuje kočku na životě, jak je ale vidět, mohou ji negativně ovlivňovat či ohrožovat jeho projevy. Kupříkladu zmíněná aspirační pneumonie není nic jiného, než že se mateřské mléko či části stravy dostávají otvorem do dýchacího traktu.

Operace pomůže

Rozštěp se může objevit u každé kočky, některé studie ale naznačují dědičnost dispozice k němu. Kvůli tomu se nejspíše častěji objevuje u některých plemen, například u norských lesních koček, ocicat, perských koček, ragdoll, savannah či siamských. Jsou taky popsány případy, kdy rozštěp u kotěte v děloze vzniků jako důsledek vystavení matky některým chemikáliím či předávkování některými vitamíny.

Rozštěp se nemůže „vyléčit“, jde o vývojovou vadu. Lze ho ale řešit operativně, což si ale většinou žádá větší počet zákroků. Ne vždy je tak možné k operaci přistoupit. Celková prognóza stavu se pak může velmi lišit případ od případu. Některé kočky nemají bez operace šanci žít plnohodnotný život. Někdy se dokonce pochybuje, zda se daní jedinci dokáží dožít dospělosti.

Pak jsou ale kočky, které dokáží žít i s rozštěpem, a s trochou správné péče mají život bohatý a klidný. Lze se například setkat s tím, že kočka víceméně „funguje“ normálně, jen ve stravě musí mít zvláštní masitou stravu s velkými sousty, která nemá šanci pronikat rozštěpem do dýchacích cest. Nejzávislejší na lidské pomoci pak bývají koťata, která kvůli rozštěpu nemohou volně sát mléko.

Naštěstí platí, že pokud se rozštěp opravdu týká jen patra a úst, nejde tedy o obávaný rozštěp páteře či jiný závažnější problém, pak je dnes řada možností, jak postiženým kočkám pomoci.