Abychom pochopili, čím je toto specifikum dané, je potřeba si trochu přiblížit koňskou trávicí soustavu. Jícen koně je velmi silným a pevným svalem, který umožňuje posun stravy dolů do žaludku. To má s člověkem a jinými savci stejné. Nicméně svaly v jícnu koně jsou mnohem silnější, takže neumožní vrácení potravy zpět do tlamy. 

Navíc koním jícen do žaludku vstupuje šikmo v ostrém úhlu, takže na záklopku po doputování stravy do žaludku tlačí jeho stěny. Odchod potravy tak není možný. 

A do třetice - koním chybí dávicí reflex.

Pokud tedy sežerou nekvalitní nebo například plesnivé krmivo, které v žaludku například začne kvasit, nemají plyny ani obsah žaludku jak odcházet. Dochází tak ke kolikám nebo k jeho zvětšování, které může skončit až prasknutím. 

I když se tento nedostatek může zdát jako chybka přírody, naopak jde o evoluční výhodu. Jak se koně v historii museli přesouvat i do méně úrodných oblastí, musela jim jako potrava často stačit pouze tráva. Ta je však méně výživná, proto jí musí sníst o to více. Pasením tak tráví většinu dne. Hodiny a hodiny konzumace s hlavou skloněnou až k zemi by snadno mohly skončit navracením potravy zpět. Příroda proto moc dobře ví, co dělá.

Pokud se vám tedy někdy stane, že uvidíte koně zvracet (a nemusí to být nutně v barvách francouzské trikolóry), neváhejte ani vteřinu a volejte veterináři. Zvracení je totiž neklamným důkazem, že je kůň na pokraji smrti.