Barry, zvaný německy Barry der Menschenretter, což značí Barry Záchranář lidí, se narodil v roce 1800 v klášteře s hospicem ve Velkém průsmyku sv. Bernarda. Jak už název lokality napovídá, to je místo, kde vzniklo plemeno svatobernardského psa, tedy bernardýni. Sám Barry ale žil v době, kdy se toto mohutné psí plemeno teprve formovalo. Není tedy správné ho za bernardýna označovat, ačkoliv patří mezi jejich přímé předky – v Barryho době se ještě hovořilo o alpských mastifech, případně se pro tyto horské psy používalo neurčité označení Küherhund (v podstatě původně nesourodí psi pastýřů alpských krav).

Dochovalo se Barryho taxidermicky upravené tělo, které jasně ukazuje, že šlo o psa o váze 40-45 kg. To je zhruba polovina hmotnosti dnešních bernardýnů. Podle jediné kresby z Barryho života je také vidět, že i hlava se od dnešních bernardýnů výrazně lišila. Zmatek ovšem způsobila oprava vycpaného těla v muzeu v Bernu v roce 1923. Tehdy konzervátor změnil rysy špatně zachovalé lebky tak, že exponát dnes vypadá jako malý bernardýn. Barry byl proto ve většině pozdějších publikací vyobrazován jako klasický bernardýn, to ale neodpovídá skutečnosti.

Pravděpodobná původní podoba Barryho, jak je zachycená v muzeu v Bernu | zdroj: public domain

Proč se ale vlastně stal tak slavným? Jeho přezdívka Menschenretter totiž byla podle všeho více než zasloužená. Narodil se v rámci chovu svatobernardských mnichů a účastnil se záchranných výprav v horách. Udává se, že během své kariéry zachránil na 40 lidských životů, číslo se ale podle různých zdrojů liší.

Asi nejslavnější byla záchrana malého chlapce, kterého měl Barry najít buď ztraceného v ledové jeskyni, případně zavaleného lavinou. Na svých zádech pak údajně hošíka odvezl do bezpečí. Právě výjev Barryho nesoucího malého chlapce se stal naprosto ikonickým a často publikovaným.

Tak trochu upravená historie

Problém je v tom, že pes žil poměrně dávno. Začátek 19. století zkrátka nebyl v záznamech jeho činů tak akurátní, jak bychom možná čekali. Pověsti o jeho činech se navíc začaly pořádně šířit až po jeho smrti. Faktem ale je, že v Alpách si slávu získal už za života – to ostatně dokazuje rozhodnutí zachovat jeho preparované tělo.

Nejistotu ohledně detailů Barryho života nejlépe ilustrují mýty o jeho smrti. V průběhu 19. století se začalo tradovat, že statečný pes uhynul tak, že vyrazil na záchranu ztraceného vojáka. Ten se jej ale ve sněhové bouři vylekal a jako domnělého vlka psa probodnul bajonetem.

Údajný tragický osud byl tak jímavý, že si začal žít svým životem. Když byl v roce 1899 v Paříži otevřen Cimetiére des Chiens, asi první moderní hřbitov zvířat, byl u jeho vstupu vztyčen dávno mrtvému Barrymu památník. Ten nese nápis: „Zachránil život čtyřiceti lidí. Čtyřicátý první jej zabil.“

Problém ale je, že celý tento příběh je falešný. Barry prokazatelně 12 let působil v klášteře a na stáří dožil v soukromé rodině v Bernu, kde v roce 1814 uhynul přirozenou smrtí. Jistotu máme díky záznamům z bernského muzea, které převzalo Barryho tělo a nechalo jej vycpat.

Památník Barryho na zvířecím hřbitovu v Paříži. | zdroj: public domain

Příběh tragické smrti sice pravdivý není, jednu věc ale ukazuje – 85 let po Barryho smrti mu v Paříži vztyčili pomník, ačkoliv mylný. Památka psa tedy nejen žila, ba naopak rostla. Když se začala hledat kynologická definice pro psy pocházející z kláštera v průsmyku Svatého Bernarda, zaznívala různá jména. Alpský pes, alpský španěl, v roce 1865 pak poprvé svatobernardský pes. Je ale doloženo, že v bernském kantonu bylo až do roku 1860 zažité neoficiální označení pro toto vznikající plemeno – „barriovští psi“.

Nejslavnější bernardýn

O Barrym vznikla řada knih, několik básní a dokonce televizní film z produkce Walta Disneyho. Muzeum v Bernu jej označilo za nejslavnějšího bernardýna, kterážto cedulka je u jeho dermopreparátu dodnes umístěná. Také tituly knih o něm hovoří o nejstatečnějším a největším bernardýnovi.

Když v roce 2004 chov definitivně končil chov svatobernardských psů v původním klášteře, vznikla Nadace bernardýna Barryho, která financovala vznik nového zařízení v blízkém městě Martigny, kam původní klášterní chov přešel. A když měl v roce 2000 Barry dvousté narozeniny, konala se v bermském muzeu velká a úspěšná výstava. Odkaz slavného psa zkrátka stále žije.

Jak jsme uvedli, označovat Barryho za bernardýna není správné – musíme ale přiznat, že možná velká část pověsti moderních bernardýnů jako hrdinů hor plyne z příběhů o Barrym. Nebýt jej, možná by se stereotypní obraz silného psa se soudkem na krku (jenž bernardýni ve skutečnosti nikdy nenosili), který proráží sněhovou bouři a přináší spásu, nikdy nezrodil.

A zlatá perlička na závěr: od roku 1995 platí ve Švýcarsku sjednocený punc pro všechny cenné kovy: zobrazuje hlavu bernardýna s písmenem X. Všichni zlatníci ve Švýcarsku prý ale symbolu neřeknou jinak než Barry.