Monstrózní kočka podle vánoční legendy číhá v krajině a má spadeno na ty, kteří nedostali žádné nové oblečení. Jedna z verzí vypráví, že je kočka připraví jen o sváteční jídlo, podle jiné však tito nešťastníci zemřou - tak, že je krvelačná bestie prostě sní. Že se vám to zdá podivné? Inu, ačkoliv písemné zmínky o tomto příběhu pocházejí až z 19. století, má možná základ v praxi z hlubší historie ostrova...

Novým oblečením totiž bývali na konci roku obdarováni pracovníci a pracovnice na islandských farmách. Ovšem jen ti, kteří do Vánoc dokončili práci, kterou měli udělat. Oblečení tedy byla odměna za příkladný „zápřah“ a chování vůbec.

Kočka ve vánočních příběhu o svátcích slídí podél oken a pozoruje, jakými dárky byli Islanďané obdarováni. Ti bez „měkkých“ dárků trestu neujdou. Chuť na lidské maso nicméně kočce možná přisoudila až báseň, kterou napsal islandský literát Jóhannes úr Kötlum (1899-1972). Ta později zaujala i zpěvačku Björk.

Islandská kočičí příšerka má i své rodinné zázemí. Je totiž mazlíčkem hrozivé mytologické obryně jménem Gryla. Ta je zmiňována už ve středověké islandské literatuře. V příbězích je ženštinou hrozivého vzezření a postrach pro nezbedníky. I ona zaujala místo ve vánočním folkloru, právě tehdy totiž "sestupuje z hor" a u lidských obydlí hledá ingredience pro svůj oblíbený pokrm - dušeninu ze zlobivých dětí.

Jak vidno, islandské vánoční povídání má grády.