Psi, stejně jako lidé, prochází různými spánkovými fázemi, přičemž v té zvané REM se odehrává většina snů. Vědci nemají REM spánek dokonale prozkoumaný, obecně se ale má za to, že mozek při něm vyvíjí aktivitu (na rozdíl od spánku hlubokého), třídí podněty a vzpomínky, reaguje na vnější podněty – a tím se utváří sny. Oproti nám ale psi upadají do REM fáze mnohem rychleji, obvykle už 15–20 minut po usnutí. Zároveň u nich takový snový spánek trvá jen pár minut.

Psi tedy jednoznačně sní, i když o obsahu jejich snů nemáme a asi nemůžeme mít dobrou představu. Lidský mozek se pohybuje často v rovině komplikovaných, abstraktních myšlenek a symbolů, u psů ale můžeme předpokládat, že jejich sny budou založené spíše na skutečných prožitcích a vzpomínkách.

Je to dostatečný základ pro vznik noční můry? Podle všeho ano, neboť i ti nejmilovanější mazlíčci se potkávají i s negativními zkušenostmi. Navíc je třeba si uvědomit, že řada psů může trpět různými úzkostmi a fobiemi, které mohou vyprodukovat skutečně hluboce negativní emoce. Když se pak zdroj psího strachu zjeví ve spánku, na noční můru je zaděláno. Je pravděpodobné, že zvířata s větší škálou negativních zkušeností – psi týraní a opuštění – mají k nočním můrám větší sklony, přesné studie na toto téma ale zatím neexistují.

Příjemný sen, nebo noční můra?

Může být trochu obtížné poznat, zda pes sní poklidně či zda s ním naopak zmítá noční můra. Částečně pomáhá zkušenost – pokud už víme, jak vypadá poklidný spánek a snění našeho mazlíčka, snadněji si všimneme jemných náznaků úzkosti. Obecně to jde asi shrnout tak, že při běžném snění můžeme vidět cukání víček, pohyby pacek a uší, zvíře ale vypadá v podstatě klidně a ne ve stresu. U noční můry se ozývá se spánku častěji vrčení, kňučení, vytí, zoufalé štěkání. Pohyby pacek a očí jsou prudší a nervóznější. Ze skutečně těžkého snu se může pes prudce probudit, vyděšený a dezorientovaný, jako se to stává i lidem. Znovu ale zopakujme, někdy je těžké rozlišovat, neboť příležitostné vrčení a štěkání může doprovázet i dobrý sen o úspěšném lovu.

Pokud se domníváme, že pes má noční můru, pak není většinou dobrý nápad jej budit. Může se velmi vylekat a při tom dokonce i instinktivně kousnout blízkého člověka. Může být velmi nepříjemné sledovat svého mazlíčka, jak ve spánku trpí úzkostí, je ale dobré vědět, že takový sen by měl rychle přejít.

Pokud se nám ale zdá, že noční můra trvá příliš dlouho a psa skutečně trápí, můžeme brát probuzení jako menší zlo. V takovém případě je potřeba postupovat velmi opatrně. Vždy bychom se měli pokusit zvíře budit hlasem, nikoliv dotykem. Lepší je mluvit zlehka a hlas pomalu zvyšovat, nikoliv prudce vykřiknout. Pomoc k pozvolnému vzbuzení může i puštění nějaké lehké hudby či televize.

Prevence

Proti nočním můrám se ale dá, alespoň do určité míry, bojovat i prevencí. Jak jsme řekli, zdrojem zlých snů mohou být hlavně úzkosti a fobie, pomoci proto může zaměřit se na ně. Existují tréninkové metody, jak proti strachům bojovat. Pokud je jeho zdrojem nějaký předmět či hluk, používá se někdy metoda postupného – samozřejmě opatrného a citlivého – vystavování zvyšující se přítomnosti zdroje strachu.

Pes si tak může postupně zvyknout, typickým příkladem je například vysávání, koupání či cestování autem. Komplikovaně bychom to celé mohli nazvat desenzitizací – ale „postupné zvykání“ vystihuje podstatu. S tím spojená je i metoda obrácení emoční reakce. Jde o to svázat stimul vyvolávající negativní reakce s něčím pozitivním – ideálně pamlsky a mazlení. Samozřejmě, některé úzkosti jsou hlubší problém, který hraničí s psychickou poruchou a pak je na místě se obrátit na odborníky.

Noční můry se nevyhnou žádnému psovi, tak jako před nimi není v bezpečí žádný člověk. Lze snad ale říci, že u spokojeného a šťastného mazlíčka bude jejich výskyt minimální. Pokud se ale občas objeví, ještě to nic neznamená. Život se skládá z pozitivních a negativních zkušeností, a pokud pejsek po probuzení zůstává dál tím veselým mazlíčkem a zlé sny ho netrápí příliš často, pak nejde o nic mimořádného.