Načítání obsahu, prosím počkejte

Mekong bobtail – ruská kočka s jihoasijským jménem

Mekong bobtail – ruská kočka s jihoasijským jménem Mekong bobtail | zdroj: commons.wikimedia.org (Alex Opryatin)

Mekong bobtail, je kočičí plemeno se zvláštně složeným jménem: bobtail odkazuje na jeho typický rys, krátký či zcela chybějící ocas. Přízvisko mekong pak kočka dostala podle stejnojmenné jihoasijské řeky. Proto možná překvapí, že je to ve skutečnosti plemeno ruské.

Historie vzniku registrovaného plemene mekong bobtail je totiž trochu zamotaná. V oblastech kolem řeky Mekong, hlavně ve Vietnamu a v Thajsku, se vyskytují přirozená, tedy nešlechtěná, krátkoocasá plemena koček. Mekong bobtail vzešel pravděpodobně z tohoto základu, ale cílené šlechtění začalo až v Rusku.

Ruský car Mikuláš II. totiž na počátku své vlády (po roce 1894) dostal vskutku královský dar od Čulalongkorna, krále Siamu. Naši čtenáři už možná vědí, že v historickém Siamu – což je víceméně dnešní Thajsko – se odvěké přízni a úctě těšily kočky. Dar asijského krále ruskému caru se nesl přesně v duchu tradic: právě kočky mu totiž daroval. A pozor, nebyl to žádný chovný pár: šlo přímo o dvě stovky vybraných koček z palácového chovu. Část z nich přitom byla krátkoocasou variantou místních plemen.

Není úplně jasné, jaké přesně byly osudy potomků těchto koček během dramatických dějin, které hýbaly Ruskem, respektive Sovětským svazem, v první polovině 20. století. Faktem ale je, že se na ruském území začalo utvářet plemeno, které mělo pravděpodobně tento královský dar jako svůj základ. Ovšem s tím, že se do země dostávala i jiná krátkoocasá plemena.

Mezinárodní uznání

Navíc někteří chovatelé patrně křížili krátkoocasé kočky s kočkami siamskými a snad i jinými plemeny. Jak jsme řekli, přesná historie je zastřená a nejasná, v podstatě po dlouhá desetiletí neexistoval nějaký cílený chovný program, mezi chovateli se ale vědělo o existenci krátkoocasých koček s „asijským“ vzezřením.

Až v 80. letech se plemeni začala věnovat větší pozornost, přičemž první psaný standard vznikl v roce 1994. Kočka byla tehdy nazývána thajský bobtail, což jenom ukazuje, jak živá byla i po sto letech v Rusku tradice toho, že plemeno pochází ze Siamu.

Až v roce 2004 se podařilo dosáhnout plného mezinárodního uznání, ovšem s tou podmínkou, že se plemeno přejmenovalo na mekong bobtail – to proto, aby nemělo názvu jméno země, odkud nepochází. Předky sice má z této oblasti, ale plemenný standard se utvořil až v Rusku. Plemeno se zvolna šíří světem, i v ČR je několik registrovaných párů.

Kočka, která si s vámi ráda popovídá

Je to středně velká kočka vážící 3,5–4,5 kg. Má urostlou, atletickou stavbu těla, není ale nějak mohutná či podsaditá. Zadní nohy má ovšem trochu delší než přední, proto při chůzi působí lehce nahrbeně. Má kratší, přilehlou srst, která může nabývat snad celou škálu běžných kočičích barev.

Zajímavé přitom je, že poměrně často se objevuje zbarvení typické pro siamské kočky. Nejvýraznějším rysem je pak to, co dalo plemeni jméno – krátký ocásek jako u rysa, anglicky zvaný bobtail. Čas od času se ve vrzích objeví i dlouhoocasá koťata, je jich ale málo.

Jejich povahu chovatelé také přirovnávají k siamským kočkám: mekongové jsou přátelští, inteligentní a hraví. Je to ovšem kočka velmi živá a temperamentní, v dobrém i ve zlém. Kdo by hledal klidného, tichého lenocha, ten by u tohoto plemene sáhl vedle.

Mekongové mají neutuchající energii a vyžadují hodně podnětů a také společnosti. Mimo jiné se vyznačují hlasitou komunikací se svým člověkem kdykoliv chtějí upoutat z nějakého důvodu pozornost. Chovatelé se ale shodují, že pokud kočka nestrádá samotou nebo nudou, tak je to úžasná kamarádka, ze které její vitalita přímo sálá do okolí.

Zdroje:  Vlastní

Nejnovější články