Křečci i pískomilové mají několikrát měněnou taxonomii a rozpor v českém názvosloví, v zásadě jde o podčeledi řádu hlodavců. Spadá pod ně řada druhů, některé se od sebe dost liší, pro účely našeho porovnání ale můžeme o křečcích a pískomilech hovořit jako o dvou skupinách a konkrétní druhy neřešit. Také dodejme, že všichni tito tvorové jsou příbuzní, radikální rozdíly ve způsobu života bychom proto u nich hledali marně.

Značný rozdíl je ale vidět už v chování a temperamentu. Křečci i pískomilové prosperují v chovu v zajetí dobře, u pískomilů je ale přeci jen výraznější stránkou krotkost a důvěřivost k člověku. Je u nich oproti křečkům zkrátka větší šance, že si budou chtít s lidmi hrát, socializovat se a brát se do ruky. Křečci to umí taky, častěji se ale u nich setkáme s nesnášenlivými jedinci reagujícími na snahy o uchopení podrážděně. Někdy se proto udává, že například pro menší děti jsou pískomilové vhodnější. Křeček také hůře vidí, je u něj proto větší šance úlekové reakce na nečekané zjevení lidské ruky.

Pokud jde o fyzické rozdíly, pak velikost těla je u nejčastějších druhů velmi podobná, i když například křeček sysrský už všechny pískomily přerůstá. Pokud budeme brát za nejběžnější zástupce křečíka džungarského a pískomila syrského, pak jde skutečně o hlodavce takřka identického vzrůstu, včetně podobných rozdílů mezi samečky a samičkami.

Pískomilové jsou chovatelsky vstřícnější

Na první pohled viditelný je ale rozdílný vzrůst ocásku – u křečků jde o krátký pahýlovitý výrůstek, pískomilové se ale chlubí dlouhým ocasem podobným skoro až krysímu. Také podoba tváře je jiná – ta křeččí je krátká a široká, pískomil se svými „špičatějšími“ rysy víc připomíná myšku. Délka života je u obou mazlíčků podobná – rekordmani se dožívají shodně pěti let. Statisticky mají ale křečci průměrný věk dožití dva roky, u pískomilů je to spíše tři až pět let.

Když si křeček naplní lícní torby, tak celkově působí výrazně zavalitěji a kulatěji. Fyzické rozdíly se pak projevují i na pohyblivosti. Křečci dostávají své pověsti spíše rozložitých pánů, pískomilové jsou obratnější a atletičtější, mnohem častěji se oddávají skákání a lezení. Křečci jsou také více limitováni svými kratšími nožkami. Obě skupiny mazlíčků mají společné neustále přerůstání zubů a potřebu obrušování.

Nedá se říci, že by byl křeček línější, energie mohou mít oba zástupci hlodavců na rozdávání. Křečci jsou ale noční tvorové, pískomilové jsou přes den aktivnější. Možná, že i v tom je větší přítulnost pískomilů, přeci jen bývají nejlépe naladění v čase, kdy obvykle bdí i lidští chovatelé. Pískomilové jsou také více společenští a užívají si život v párech či malých skupinkách. Křeček je oproti tomu více teritoriální a samotářský, což se opět projevuje v jeho povaze.

Oba typy mazlíčků jsou velmi čistotné a věnují péči o svou srst takovou pozornost, že v podstatě nepotřebují koupele. Jak pískomilové – jak ostatně napovídá jejich jméno – tak ale i křečci mají ovšem rádi suché koupele písečné. To jim pomáhá udržovat srst v kondici, bez přílišné mastnoty a roztočů. Křečci i pískomilové mají také stejné nároky na teplo a vlhko v kleci, ideální je běžná pokojová teplota 18–23 °C při vlhkosti kolem 50 %. Stejně tak pro oba mazlíčky platí, že mají rádi pestrost vybavení klece a dostupných hraček.

Krmné směsi bývají specifické podle druhu, jsou si ale velmi podobné. Ideální jsou granule s vysokým obsahem vlákniny bez zbytečných sacharidů a kalorických semen, to vše doplněné čerstvou zeleninou. U křečků je častý rys hromadění potravy, kterou musí člověk z pelíšku čas od času odstraňovat. Vyloženě zapáchající není ani jeden z nich, u pískomilů je ale míra odéru kolem klece možná malinko nižší.

Jak jsme naznačili na začátku, bylo by nefér určit jednoho z těchto dvou mazlíčků za vítěze. Pískomil si možná snáze získá srdce mladých chovatelů, kteří chtějí brát své zvířátko častěji do ruky. Ani křečka bychom ale neměli odepsat jako nekontaktního morousa. I on dovede své lidi potěšit, navíc je pozoruhodná pestrost druhů křečků od malinkého křečíka roborovského po velkého a barevného křečka syrského. Ti nejnadšenější chovatelé hlodavců navíc stejně často zjistí, že jim doma klecí a terárií přibývá a že raději než volit jednu variantu, chopí se obou.