Načítání obsahu, prosím počkejte

Finský špic - „král štěkačů“, který miluje svou rodinu

17. 4. 2022 – 10:48
0
Finský špic - „král štěkačů“, který miluje svou rodinu Finský špic | zdroj: Profimedia

Původ finského špice prozrazuje už jeho jméno, ostatně jde o jedno z národních plemen Finska. Ve své domovině byl původně šlechtěn jako lovecký pes zaměřující se na zvířata od veverek a hlodavců, přes vysokou, až po občasné souboje s medvědy. Pro svou přátelskou povahu a náklonnost k dětem je dnes ale i oblíbeným rodinným psem.

Finský špic pochází ze společného „špicovitého“ základu mnoha plemen, u kterého se předpokládá, že migroval do dnešního Finska z centrálního Ruska už před 3000 lety. V drsné krajině se tehdy pohybovaly malé kmeny lovců, které byly na svých psech životně závislí. Starší dějiny plemene jsou víceméně nejasné, jen se uvádí, že šlo o univerzálního loveckého psa, který se příležitostně mohl i zapřáhnout do saní, hlídal stavení a podobně. Jak jsme uvedli na začátku, o finských špicích se říká, že při správném výcviku mohli lovit jak veverky, tak zahánět od osad medvědy. Svým zaměřením je to „štěkající pointer“, což v podstatě znamená, že hlasitým štěkotem jak naváděl lovce, tak poutal pozornost kořisti na sebe, aby se člověk mohl přiblížit.

Odbornou pozornost chovatelů ale finský špic začal paradoxně přitahovat při svém úpadku. V 19. století se díky většímu propojení venkova a odlehlých oblastí začaly snáze šířit i jiná plemena. Zájem o finského špice začal klesat do té míry, že po roce 1880 se začalo hovořit o nebezpečí jeho vyhynutí. Vše bylo ještě umocněno křížením s jinými špici.

Potomci Roosova chovu

Při jedné ze svých loveckých výprav do severních lesů si naštěstí někdy na konci 19. století všiml helsinský sportovec a dobrodruh Hugo Roos práce s finskými špici. Ti mu učarovali natolik, že se začal zajímat o jejich osud a obávat se, že křížením se ztratí kvality čistokrevných psů. Díky tomu vznikl chovný program hlídající čistotu plemene pomocí nově sestaveného standardu. Není úplně jasné, kolik psů tato „obnovitelská“ generace měla, ale v podstatě všichni dnešní finští špici jsou potomky Roosova chovu.

Standard byl několikrát revidován, naposled v roce 1996. Když se v roce 1979 slavilo 90. výročí založení prvního chovatelského klubu, byl finský špic prohlášen národním plemenem Finska. Klub momentálně vede kampaň za zapsání plemene do seznamu světového kulturního dědictví UNESCO. Ve Finsku jde stále hlavně o loveckého psa, stále častěji se ale objevuje i v roli rodinného společníka. Hojný je ale i ve Švédsku, v menší míře se objevuje i v dalších zemích. U nás je to plemeno velmi vzácné, ale ne zcela neznámé.

Potřebují svou rodinu

Je to menší až střední plemeno, psi dorůstají 50 cm, feny 45 cm, při hmotnosti 7–12 kg. Poměr těla má kvadratický, tedy s přibližně stejnou délkou, jako výškou v kohoutku. Je to štíhlý a šlachovitý pes, při pohybu působí lehce a sebejistě. Hlava je typicky špicí – trojúhelníková se špičatýma ušima, výrazný a svalnatý je ovšem krk. Oháňku obvykle nosí nahoru zatočenou. Celé tělo mu kryje huňatá, jemná srst, která výborně chrání a izoluje před chladem i vlhkostí. Bývá hnědý, světlejší chlupy jsou na hrudi, nohách a oháňce. Jako pes původem z Finska tento špic výborně snáší chlad, naopak mu nedělá dobře přílišné horko.

Finští špicové jsou aktivní a temperamentní psi, kteří vyžadují dostatek pohybu. Ideálně mají v rovnováze venkovní aktivity a domácí společný čas s rodinou, při nedostatku společnosti bývají psychicky nevyrovnaní. Chovatelé plemene se shodují, že jde o velmi rodinně orientované tvory, kteří milují a potřebují lidskou společnost a mají i zvláštní náklonnost k dětem. Jsou proto ideálními rodinnými společníky, kteří ale mají i kvality výborných hlídačů. Jsou totiž velmi ochranářští a k cizincům spíše nedůvěřiví.

„Králové štěkačů“

Je potřeba vědět, že k charakteristice plemene patří skutečně výrazné štěkání. K upozorňování lovců štěkáním byli finští špicové šlechtění, na přehlídkách se jejich štěkací schopnosti hodnotí. Ve Skandinávii se dokonce koná soutěž „O krále štěkačů“, kde se tito psi pravidelně výborně umisťují. Ti nejnadanější to totiž dovedou až 160krát za minutu, čímž vyluzují zvuk podobný spíše hlasitému jódlování.

To jsou schopnosti, které ne každý soused ocení a které mimo finské lesy bude potřeba spíše tlumit. Vezme-li se ale v potaz jejich dobrosrdečná a milující povaha, tak se dá trocha hluku odpustit. Finský špic u nás zatím moc známý není, ale možná že v budoucnu se stane pro své vlastnosti oblíbeným společníkem. Tedy, pokud se naučí, že doma ve štěku není potřeba soutěžit.

Zdroje:  Vlastní , fci.be

Nejnovější články